Děkuji mnohokrát za nadstandardní zdravotní péči. Vůbec jsem netušil, jaké možnosti v ošetřování pacienta nabízí dobrovolné právo připlatit si za lepší péči
Ráno mě začalo pobolívat břicho. Prvotní diagnóza nevylučovala včerejší fazolovou polévku, ale stupňující bolest navrhovala urychlenou návštěvu lékaře. Trpělivě jsem vyčkával v čekárně ambulance na přijetí lékařem. Na nějakou nadstandardní péči jsem zatím ani nepomyslel. Konečně jsem přišel na řadu. Službu konající lékař po krátkém pohmatu mého břicha určil jako diagnózu zaražené větry. Sestra mi vrazila do ruky nějakou pilulku na uvolnění, ale větším překvapením byla dvoustovka od doktora. Teprve později jsem se dověděl, že jsem byl obětí podstandardu. Na pohotovosti mají totiž nedostatek lékařů a tak na pomoc přispěchal pracovní úřad, který po tříměsíční rekvalifikaci dá kdekomu papír opravňující k ošetřování pacientů na ambulanci. Klidně se může stát, že i vás bude ošetřovat někdejší soustružník. Kvalita péče bohužel nedosahuje ani na standard, takže proto se pacientům z fondů úřadu práce doplácí rozdíl přímo na místě. Odjel jsem domů.
Pilulka nezabrala a bolest rostla dál. Už jsem nikam nejel, ale zavolal záchranku. Okamžitě po příjezdu jsem byl informován o tarifech za nadstandard. Za pětset korun mě dovezou do deseti minut ke kvalifikovanému lékaři a pokud nejsem ochoten zaplatit, mám se připravit na malou objížďku. Nejsem žádný škudlil a pustit nějakou tu kačku mi nebylo nijak proti srsti. Usmálo se na mě velké štěstí a do mailu mi totiž přišla zpráva o výhře jeden milion dolarů. Nemohl jsem ani uvěřit, že by mě potkalo takové štěstí. Stačí jen poslat jakousi zanedbatelnou částku do Nigérie a hned potom se budu válet v penězích. Z toho plyne, že si klidně můžu dovolit zdravotní péči jako Rockefeller. Dal jsem tisícovku a za pár minut jsem byl ve špitále.
Už jsem nehodlal nic ponechat náhodě a požadoval po přítomných lékařích diplomy včetně studijních indexů. Okamžitě mě upoutala disproporce mezi ceníkem nadstandardní péče a dosažených studijních výsledků. Nemocnice si neváhala účtovat deset tisíc za doktora, který měl tři mínus z anatomie. Musel jsem na to od lesa. Na vyšetření jsem si vybral za patnáct tisíc lékaře, který se učil u doktora House. To přece musí být naprostá jednička. Do papírů ovšem zapomněli napsat, že se jen rád na ten seriál kouká. Každopádně se mu podařilo identifikovat zdroj potíží a vida nebyl to vítr, ale slepé střevo. Teď vyvstala otázka koho si zaplatit na provedení operace, protože o Cvacha nestojím ani zadarmo. Primář se mi moc nezdál díky pokročilému věku a mírnému třesu v rukou. Nakonec jsem si vybral za deset tisíc chirurga, kterému ještě nikdo neumřel na stole. Teprve později jsem se dověděl, že to bylo díky absenci jakékoliv praxe. Byl jsem jeho prvnička. Na anestézii jsem zvolil doktorku s největším množstvím uspaných. Doporučení místního oddělení policie budilo zaslouženou důvěru. Břicho mě bolelo jako čert, takže jsem si už nestačil přečíst, že uspávání probíhalo zásadně v noci a rohypnolem. Ještě rychle vyřešit následné zašití rány. Za standard je považováno použití kancelářské sešívačky, ale za příplatek tisíc korun budou kolem rány vyšité i okvětní lístky. Tato možnost mě úplně nadchnula a příliš jsem neváhal. Šlo se na věc a já se propadnul do blaženého bezvědomí.
Probudil jsem se na velmi nadstandardním pokoji za příplatek pět tisíc denně. Nijak zásadně se nelišil od běžného nadstandardního pokoje, ale zde mě ošetřoval personál složený z nádherných sestřiček, jaké se jen občas najdou na obrázcích v časopise Playboy. Sice jsem si musel bažanta vynášet sám, ale zato mi krásně pózovaly. Největší překvapení na mě čekalo s první vizitou. Bylo mi oznámeno, že operace byla sice velmi náročná a komplikovaná. Malý kousek nepotřebného střeva mám i nadále, ale operace se natolik zdařila, že někdejší slepé střevo vidí. Za ty prachy to tedy rozhodně stálo.
