Krůček od otroctví

Ve škole jsme se učily o vývoji lidské společnosti a o jednotlivých etapách vývoje společenského zřízení. Vzhledem k dnešní situaci nejen v naší kotlině si musím položit otázku, zda půjdeme jako lidstvo kupředu nebo se opsáním kruhu vrátíme na začátek. Ve filosofických publikacích najdeme vývoj člověka v kruhu. V první etapě jsme otroci a naše duše začíná být pod vlivem spirituální víry. Ve druhé etapě směřujeme od spirituální víry k sebrání odvahy něco změnit. Ve třetí etapě nám odvaha umožní získat svobodu. Ve čtvrté etapě nám svoboda umožní hojnost ať už pohybu nebo materiálních statků. V páté etapě nám hojnost umožní docílit sebeuspokojení. Šestá etapa způsobuje díky sebeuspokojení apatii k okolnímu dění. Sedmou etapou se od apatie dostáváme k závislosti. Závěrečná osmá etapa nás posouvá od závislosti zpět na začátek do otroctví.

Nechám na posouzení každého z vás, ve které etapě se jako společnost nacházíme. Budoucí vývoj bude záležet na tom, zda se zkusíme vrátit zpět o nějakou tu etapu nebo necháme událostem volný průběh a vrátíme se opsáním kružnice na začátek. Svět nezměníme, ale naší malou zemi změnit můžeme. Chce se to jen od apatie vrátit k odvaze udělat se svým životem to, co chcete vy a ne někdo jiný. Současné nastavení řízení společnosti prostřednictvím volených politických stran se nemá šanci udržet dlouhodobě. Demokracii máme, protože nic lepšího zatím neznáme, ale vezměte si demokracii, ve které rozhoduje většina z globálního pohledu, a zjistíte, že v takovém případě bychom dělali jen to, co chtějí Čína s Indií. Tudy cesta nevede. V demokracii jak ji známe, musí za současného stavu vždy nutně zvítězit politická strana, která nabídne lidem největší koláč ze státní kasy. Je úplně jedno, jestli to bude náhrada poplatků u lékaře nebo příspěvky na cokoliv jiného. O peníze jde až v první řadě. Všichni ve skrytu duše toužíme po materiálním zabezpečení svojí osoby nebo svojí rodiny a společné blaho dnes zajímá jen pramálo lidí.

Každý koho v dobré víře zvolíme do vedení, bude dříve či později penězi nebo mocí zkorumpován. Očekávání politického spasitele se zcela určitě nenaplní, je třeba dát prostor k nastavení mechanismů odstraňující podíl rozhodování politika ve vlastním zájmu.  Zájem politika je vždy egoistický se zjevnou či skrytou snahou pootočit kolem osudu ve svůj vlastní prospěch. Každý politik má jen zájem být znovu zvolen a pro tento cíl udělá cokoliv. Jedinou kvalifikací politika je schopnost obelhat více lidí než jeho sok. Altruismus nemáme v povaze, i když se najdou výjimky, jakou byla třeba matka Tereza. Altruismus na rozdíl od egoismu neposouvá lidi na dráze vývoje tak výrazně jak nám chtějí vnutit různí mentoři společenských pořádků. Altruismu se dopouštíme, až ve chvílích kdy jsme sami zabezpečení a chceme ukonejšit vlastní svědomí. Když si takhle pojmenujeme věci pravým jménem, bude se nám lépe rozhodovat o vlastní budoucnosti.