Dívčí válka

Nebo genderová? Vyjde to na stejno. Dá se dětem utajit existence pohlaví? Stačí na to vládní nařízení. Poradci ve školkách pak nutí kluky si hrát na princezny a holky na rytíře.

Zní to jako kravina nebo jako šílený počin sociálního inženýrství vhodný jen jako námět špatné anekdoty. Omyl je to další krok ke „zrovnoprávnění“ pohlaví. Poradci docházející do školek dbají na bezpohlavnost hraček. Oblíbené auta pro chlapečky a panenky pro holky jsou označovány jako nevhodné. Při představě, že nějaký sociální ouřada bude nutit mého kluka do růžových holčičích šatů, mi naskakuje kopřivka. Jak se někdo opovažuje mrzačit mnoha tisícem let prověřený model. Chlap je chlap a ženská zase ženská. Proč to měnit prostřednictvím stupidních nařízení. Připadá vám to všechno jako nepovedené science fiction? Možná, ale ve Švédsku je to krutá realita. Jak je možné, že feministky dokážou porazit zdraví rozum a prosadit nesmyslné kvóty pro ženy v představenstvech firem? Jak to, že dokážou prosadit bezpohlavnost ve školkách? Protože jim to my muži dovolíme, aby byl klid. Jenže po každém takovém vítězství se feministky cítí silnější a přijdou s dalším šíleným nápadem jak vytlačit muže z čela lídrů lidské populace. Od dob Jiráskovi první bojovnice za práva žen Vlasty se vyměnil jen meč za zákon, ale dívčí válka zuří tiše dál. Mužská část populace se musí co nejdříve vzpamatovat a dostat běh světa zpátky do kolejí. Teď promiňte, ale manželka mě chytla při psaní tohoto článku a jako trest za pobuřování musím umýt nádobí, ale hned jak ho umyju, začnu oprašovat svoje atavistické pudy.