Vzdálené hřmění

...aneb jak může instalatér - údržbář absolvovat během pár hodin cestu kolem světa nebo se bleskem proměnit ve stavbaře a proč musí mít nervy jak špičkový dispečer letového provozu.  

Takové jsem tedy asi musel mít celých jednadvacet let, co jsem tuto práci s menším či větším úspěchem dělal.

Vedoucí Pavel na naši pankrácké provozovně se k nám, řadovým montérům choval pravdaže jako vlastní táta. K jeho svérázné ,,výchově" patřilo mj. i to, že nás celkem brutálně udržoval v realitě hlubokého socialismu, kde ,,nic neni." ,,Jó, mít vercajk a dělat, to dovede každej blb, ale nemít nic a dělat....." A tak jsme dokazovali svojí neobvyklou zručnost tím, že kromě tří zcela elementárních instalatérských potřeb - sikovek, koudele a indulony, nám muselo stačit na výkon této práce doslova ,,pár zahnutejch želez" v brašně.

Výměna WC nádrže nebo WC mísy nepatřila k oblíbeným činnostem, proto jsem ji dělal jako elév nejčastěji já. Onen den jsem vyfasoval výměnu WC komplet, tedy i mísy i nádrže u paní Lysé na Družstevním ochoze 20. Se zjevnou radostí, že to bude práce nejdéle na tři hodiny, jsem rychle vyrazil ze zajetí ranní šatny, topící se v olověném dýmu a teple z plynového vařiče a výparů kolegů. Za chvíli už modrý dvoukolový vozík krájel na šíř park Jezerka a na něm vesele poskakovala nová mísa a vedle krabice s nádrží. V plném souladu s takovouto atmosférou jsem si vduchu a nakonec i nahlas veršoval:

Už jsem tady paní Lysá,

WC nádrž, WC mísa!

Roura, šrouby, sádra, deska,

S.át budete ještě dneska!

Paní Lysá mě přijala s širokým,žoviálním úsměvem, typickým pro padesátiletou paní té doby. Pak mě hned zvala na kafe, pivo, panáka, cigáro....Všechno jsem zdvořile odmítl, ve snaze urychlit akci co nejvíc v rámci ,,hospodské přitažlivosti." Místo toho jsem ji radostně zarecitoval ony verše, co mě napadly už předtím. Byla z toho úplně u vytržení...

Mezitím už jsem stál na štaflích a lamentoval, taky nahlas, nad myšlením předchozího ,,umělce", který připevnil původní nádrž šrouby s matičkami. Nádrž se odjakživa věší na normální skoby, maximálně na hmoždinky a šroubovací skoby. Co vedlo toho joudu, aby si s tím dal tu práci? Asi potřeboval nahnat hodiny, tak schválně dělal, že to vypadá složitě. Blbec jeden! Z toho OPBH by ho stejně nikdo nepřišel zkontrolovat! Ti sedí v teple u kafe a kydaj ,,květy" na ty ,co maroděj nebo jsou na dovolené! Jo, určitě chtěl nahnat hodiny.

Při tomto rozjímání jsem odřezal zcela zarezlé desítky matky od stěny plátkem pilky na železo, jedním z našich nejoblíbenějších ,,multiinstrumentů," jež sloužil zároveň jako šroubovák a špachtle na sádrování.

Ve chvíli, kdy jsem sestoupil se štaflí se starou nádrží, zaslechl jsem vzdálené dunění a v nohách cítil záchvěvy. Nevěnoval jsem tomu nijak zvláštní pozornost. To mohli klidně dole skládat uhlí.

Mou pozornost zbystřilo až zmizení stříbřitých bodů po uřezaných šroubech. V dírách ve zdi po nich se navíc rozsvítilo a zaslechl jsem zvuk, podobný modlení mohamedána, ovšem s tím rozdílem, že jsem v tom občas rozlišil slovo ,,ježišmarjá." To už moje intuice, získaná toto praxí přerůstala v silnou nervozitu. Ryčný zvonek u vstupních dveří to jasně uvrhl do stavu katastrofy. Starší žena, stojící za dveřmi, připomínala spíš osobu po skončené směně ve vápence. Celá zaprášená hořekovala už poměrně srozumitelně: ,,ježíííšikriste, co to u vás dělají, pojďte se podívat ke mě, no to je hrůůůůza, mě klepne pepkáá!!!!"

Koupelna ,,babičky" vedle připomínala písečnou bouři na Sahaře. Oblaka prachu se z ní valila nezadržitelně až na chodbu. Při pohledu na apokalypsu mě všechno došlo. Předchozí ,,jouda" nehonil hodiny. To jen stavaři v třicátých letech navrhli u této ,,pseudomoderny" z jakýchsi úsporných důvodů zrcadlové prošroubování dvou nádrží proti sobě přes zeď.

Plná nádrž, zbylá u sousedky moc neváhala využít náhlého uvolnění a se zhruba patnácti litry vody opsala půlkruh vzduchem babiččinou koupelnou, vymezený splachovací rourou k míse. Při tomto kousku vzala s sebou ještě metr čtverečný omítky ze stěny za sebou a přesně trefila umyvadlo se dvěma kohoutky(Anglie byla tehdy náš vzor) na protější stěně a vzala ho s sebou k zemi, kde ho roztříštila na padrť.

Pouštní bouři, vzniklou dopadem metru omítky na podlahu, rychle eliminovaly proudy vody z utrhaných přívodů, jak od nádrže, tak umyvadla. Tyto gejzíry, stříkající všemi směry rychle proměnily pouštní bouři v deltu Amazonky s četnými močály.

Zcela o(c)hromen, koukám na toto panoptikum světových obrazů, než mi došlo, že musím urychleně zavřít vodu.

Dobrodružství, spojené se zavíráním hlavního uzávěru v domě, protože bytový buď neexistuje vůbec nebo nefunguje, shánění klíčů, kompetentní osoby k nim atd. by vydalo spolehlivě na další příběh.

Při jeho absolvování se projekce světových zajímavostí mezitím proměnila ve Viktoriiny vodopády, jež mě svlažovaly při stoupání po schodech. Situace mě evidentně chtěla uklidnit nasycením mého cestovatelského ducha. Kolegové z provozovny to nakonec tvrdí pokaždé: ,,kam bys furt jezdil, dyť všechno máš tady!"

Jó, Míla, Pišta, Péťa a Kačaba už jistě zařezávaj u Zajíčků. Těšil jsem se, jak po této ,,lehčí" šichtě je tam kolem poledne obohatím zase cestovatelským, demografickým či geopolitickým výkladem a oni na mě budou zase házet svoje ,,sítě" v podobě panáků vodky, rumu a zelené, abych se konečně uklidnil.

Dopolední šichta se pomalu přelila do odpolední, ta do noční.... Pomalu jsem se transformoval na stavaře, který, obklopen pytli malty, cementu a sádry, se pomocí plátku pilky, coby špachtle a starého pekáče, zapůjčeného od ,,babičky" coby kalfasu, se snažil ,,cestu kolem světa" zhruba vrátit do podoby nudného pankráckého kvartýru.

U Zajíčkú to museli tentokrát oddřít i za mě.

Podobné články na mém blogu v rubrice ,,Sikovky, koudel a indulona".