Tomáš Halík uveřejnil v Lidovkách* esej "Já nejsem Charlie. Ke svobodě patří zodpovědnost", kde píše, že by si nikdy nepřipnul odznáček "Je suis CHARLIE", neboť viděl "karikatury" časopisu Charlie Hebdo a „vnímal je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým.“ Z jeho popudu jsem se také na ten fekální humor podíval. Je ovšem nutné zdůraznit, že Tomáš Halík se plete v zásadní věci.
Mě osobně nápis "Je suis CHARLIE. Nous sommes CHARLIE", který jsem mimochodem včera večer četl na výkladní skříni jedné pražské boulangerie, dojímá. Toto heslo dnes totiž vůbec nelze číst jako "JSEM TAKÉ ATEISTA a rád urážím posvátné symboly světových náboženství". Daleko spíše jde o proklamací "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat", která se mylně připisuje Voltairovi.** V tomto případě je lepší tuto větu Hallové parafrázovat jako "Ačkoliv mě Váš smysl pro humor uráží, do smrti budu bránit Vaše právo dělat si legraci z čeho chcete". Dobrý humor totiž učí sebereflexi a špatný humor je irelevantní. I když vkus lidí je různý, humor není zlo. Zlo je šikana, totalitní neúcta k lidské svobodě, krádež, znásilnění a vražda. Nikdo Vás nesmí nutit poslouchat špatné vtipy stejně tak, jako Vám nikdo nemůže zakázat udělat vlastní vtip. Vtip je velmi často pro někoho nepříjemný, neboť ukazuje něco, co dotyčný nechce vidět. Jeho svaté právo je zavřít oči nebo odejít. Vtipy se můžou dělat z nemoci, z národnosti, rasy, náboženství, manželství, homosexuality i smrti právě proto, že se nemyslí doopravdy. Sranda vždycky tak trochu smrdí, ale nikdy nejde o život. Často to končí průserem, někdy záchvatem kašle a přinejhorším akutním průjmem. Ale to není nic vážného.
*http://www.lidovky.cz/halik-ja-nejsem-charlie-ke-svobode-totiz-patri-zodpovednost-pqy-/nazory.aspx?c=A150112_153452_ln_nazory_hm
**http://en.wikipedia.org/wiki/Evelyn_Beatrice_Hall
