Zeman a Krnáčová se jménem nás všech aktivně míchají do vnitropolitických záležitostí Číňanů a Číny. A proto nezbývá než vzít do vlastních rukou vlaječku a zamávat. Půjdete taky?
Za prvé musím zdůraznit, že postoj zastupitelů Zelených a TOP 09 k sesterské smlouvě mezi Prahou a Pekingem mě hrozně příjemně překvapil, viz. např. zde. Kdo by to od českého národa čekal, že se to vůbec stane tématem? Postoj Miloše Z. mě už bohužel nepřekvapuje. Tento zcela nes(t)oudný člověk už mluví o strategickém partnerství s Čínskou lidovou (komunistickou) republikou za podmínek, které jednoznačně diktuje ČLR. A my budeme spokojeně pracovat pod ochranou velkého Vůdce. Co mi to jenom připomíná...
Bohužel ani postoj Karla S. mě nepřekvapil a zde bych rád upozornil na drobné knížecí pokrytectví:
Sporný bod 3 v deklaraci o sesterské spolupráci mezi Pekingem a Prahou říká:
„Hlavní město Praha v souladu s vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Tchaj-wan jako nedílnou součást čínského území.“
Zaznamenali jste tam nějakou zmínku o Tibetu? Nemluví se tady snad o nezávislé Čínské republice (ROC) na Tchaj-wanu, která poskytuje stovkám studentů z ČR stipendia, kde funguje demokratický systém západního střihu, kde je radost (díky mentalitě místního obyvatelstva) pobývat, kde mají vlastní armádu, měnu i vlajku:
Co je to za pokrytectví mávat teď vlajkou Tibetu, který nemá měnu, nemá armádu, je diskutabilně součástí velké Číny asi tak jako Krym patří Rusku. Dalajláma je děsně fajn, Tibetu fandíme, ale demokratický Tibet západního střihu s důrazem na ochranu lidských práv na rozdíl od ROC nikdy neexistoval. To už můžeme rovnou diskutovat o Sin-ťiangu (Ujgursku), Vnitřním Mongolsku a Mandžusku. Nebo o Skotsku, Severním Irsku, Zakarpatské Ukrajině, Krymu, Východním Prusku, Haliči, Sudetech, jižním Slovensku nebo Hawaii. Jak říkám Tibeťanům fandíme, lidská práva hájíme, ale kdo má odvahu zvednout 28.3.2016 na přivítanou prezidenta ČLR v Praze vlajku Tchaj-wanu? Karel Schwarzenberg určitě ne. Jako ministr zahraničí nebyl ochoten ani otevřít v Tchaj-pej volební místnost pro prezidentské volby. I taková iDNES ilustruje článek "Partnerství mezi Pekingem a Prahou nás očerňuje, protestuje Tchaj-wan" fotografií:
Narovinu řečeno, Tchaj-wan si nepřeje žádnou negativní konfrontaci s ČLR, vyhovuje mu jakési status quo, když tisíce Tchaj-wanců navštěvuje ČLR nebo tam dokonce podniká či pracuje a vice versa. Mezi "mainlandem" a "ostrovem" funguje desítky leteckých spojení, jejich prezidenti se loni historicky sešli v Singapuru, kde se vzájemně oslovovali (aby se vyhnuli sporu "Kdopak je tady vlastně prezident?") pouze "pane":
Na Tchaj-wanu pak sice vyhrála prezidentské volby opoziční kandidátka Cchaj Jing-wen, která větší sbližování s ČLR nemá tak úplně na programu dne, ovšem fungující status quo určitě nemíní rozbourávat.
Ano, normální by bylo, aby se Česká republika do toho moc nemíchala. Dál si razítkovala ty tchaj-wanské pasy, kamuflovala diplomatické zastoupení v Tchaj-pej jako "Kulturní a ekonomickou kancelář" a "s úsměvem i porozuměním" spolupracovala jak s mainlandem tak s ostrovem. Tato politika nemíchání se do vnitřních čínských záležitostí však s postavou Miloše Zemana a Adriany Krnáčové vzala za své. Zeman a Krnáčová se jménem nás všech aktivně míchají do vnitropolitických záležitostí Číňanů a Číny. A proto nezbývá než vzít do vlastních rukou vlaječku a zamávat. Půjdete taky?
