Začněme úderně třemi odkazy: http://www.novinky.cz/domaci/275446-zeman-by-si-nechal-na-hrade-weigla-sloufa-vyloucil.html http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-37735990-kauza-savoy-za-unik-nahravky-schuzky-weigl-slouf-padly-desetitisicove-tresty) http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nositel%C5%AF_%C5%98%C3%A1du_B%C3%ADl%C3%A9ho_lva
Není nad osobní zkušenost. Možná malichernou, ale přeci jenom osobní. Asi měsíc před prvním kolem prezidentské volby jsem zabrousil na webové stránky www.volimkarla.cz, kde jsem využil možnost položit kandidátovi dotaz. Jednalo se o specifické možnosti či nemožnosti volit prezidenta občany ČR v zahraniční. Poctivě jsem zaškrtl u dotazu políčko, že si přeji odpověď na svůj podnět a čekal. Nedělám si iluze, že by kníže Karel měl osobně odpovídat na dotaz nějaké babičky ze Suché Loze, ale choval jsem naději, že ta spousta lidí ve službě kolem něj mi přece jenom odpoví. Zdá se však, že odpověď se někde ztratila. Dobrá, řekl jsem si, to se může stát. Vypravil jsem se tedy po třech týdnech do Karlova volebního štábu na Štefánikově ulici v Praze a zazvonil jsem. Otevřela mi dívenka, které jsem dotaz zopakoval. Slečna se mi moc omlouvala, dotaz si pečlivě zapsala na papírek i s kontaktní mailovou adresou a ubezpečila mě, že otázku určitě zprostředkuje dál. Nějak se to ovšem asi zamotalo, neboť do mé mailové stranky se namísto Karla strefují jenom maily se žádostí o jeho podporu.
Mediální obraz Karla Schwarzenberga je mi velmi sympatický. Nepochybuji o tom, že by dobře reprezentoval ČR v zahraničí. Nesdílím ovšem představu velké části veřejnosti, že o prezidentovi doma je nejlépe skoro vůbec neslyšet a že se hlavně nemá do ničeho aktivně míchat. K této jisté formě pasivity se ovšem Karel Schwanzerberg na rozdíl od protikandidáta výslovně hlásí. Mně osobně se velmi líbí představa prezidenta jako nehrajícího kapitána, který aktivně dění ve vládě i v parlamentu sleduje a spolu se svým týmem upozorňuje na faktické chyby předkládaných návrhů, rozhodnutí i zákonů. Český parlament i vláda, jak ukazuje dlouholetá zkušenost, takového rozumbradu potřebuje. Může s ním polemizovat, může s ním nesouhlasit, má plné právo rozhodovat zcela v protikladu k jeho připomínkám, ale nesmí ho nevzít na vědomí. Svědomí mnoha poctivých lidí končí tvrzením, že o Tom nevěděli a že se s Tím nedalo nic dělat. Ústava ČR nedává prezidentovi mnoho pravomocí, tak proč aktivně nevyužívat ty, které výslovně zmiňuje.
Na rozdíl od Karla je Miloš Zeman vskutku méně sympatický, samolibý a v posledních týdnech až zákeřně podlý. Záměrně hraje na ty nejhlubší struny pocitů lidí nevzdělaných, frustrovaných a nepřemýšlivých v očekávání zisku jejich přelétavé přízně, neboť ví, že takovýchto lidí není nikde na světě málo. Racionálně to chápu, ale nesmírně mě to odpuzuje!
Mediální Karel se snaží přesvědčit na svou stranu voliče spíše materiálně zabezpečené, pravicové a takzvaně solidní, kterým bude vyhovovat reprezentativní prezidentské status quo. Mediální Miloš usiluje o doplněk voličské základny a reprezentuje jakýsi pokus o změnu mimoběžnosti prezidentského úřadu s reálnou politikou. Jeden představuje riziko, že v této společnosti nezmění vůbec nic, úspěch druhého hrozí změno u v negativním smyslu, že např. pan Weigel, kterého si hodlá Zeman na hradě ponechat (http://www.novinky.cz/domaci/275446-zeman-by-si-nechal-na-hrade-weigla-sloufa-vyloucil.html), bude zase chodit s plnýma aktovkama po hotelu Savoy (http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-37735990-kauza-savoy-za-unik-nahravky-schuzky-weigl-slouf-padly-desetitisicove-tresty).
A nakonec k tomu fašismu. Karel Schwarzenberg byl nedávno popotahován odpůrci kvůli členství svého otce ve „fašistické“ prvorepublikové Vlajce. Možná by bylo dobré v této souvislosti připomenout, , že prvním nositelem nejvyššího státního vyznamenání Řádu bílého lva se stal v roce 1926 „capo del governo e duce del fascismo“ Benito Mussolini.
