Občas někde proběhne titulek oznamující, že český člověk je mezinárodně unikátní tvoreček, který louská jednu knihu za druhou. Mé čtenářské, pubertální srdíčko se nad tím tetelí! Už nejsem jen vysmívaná, podivínská knihomolka.
Ale “cool hipster kavárenská povalečka s knihou ležérně položenou na stole”.
Chvála proklínaným influencerům
Influenceři na Instagramu nepropagují jen lesklé, třpytivé oblečky, ale i nelesklé, netřpytivé knihy. A až někdo vymyslí lesklou, třpytivou knihu, to bude teprve senzace!
U některých intelektuálních kmenů tato reklama zavání morálním úpadkem. Znesvěcení zbožštělé knihy! Jenže pak nad tím echt intoši mávnou rukou, nabubřele zabrblou, že influenceři stejně prodávají jen škvár a prohlásí: “Pche, ‘pravá literatura’? je jinde!”
Jenže literární vědec ve své jistě erudované recenzi neosloví žádné mládežnické nečtenáře. Ale kolik zajíčků zaujme chytře zvolený obrázek knihy s hezkým kafem nebo hezkou slečnou nebo hezkým kabátem atd.? Ta fotka totiž volá, že i ona údajně nudná kniha může mít značný sexepeal.
Chvála proklínaným kampaním
V mládí jsem poznala tehdy poměrně pokrokovou češtinářku, která prohlašovala “čti jakýkoliv brak, ale hlavně čti”. Což pro pubertální romantičku znamenalo dvě možnosti: buď lascivní dívčí románky o sexu, nebo méně lascivní dívčí románky o koních. Koně mě nijak zvláště nerajcovali, tudíž jsem hltala pokleslé skoro soft porno o prvním krásném milování krásné Eriky, což jsem poté velmi krásně detailně vypisovala do svého čtenářského deníku. Promiňte, milá paní učitelko.
Teď je čtení pro náctileté již více sofistikovanou záležitostí. V knihkupectví se vznešeně honosí regály “young adult” literatury. Knihy pro young adult už nejsou monotematické, protože si zřejmě autoři uvědomili, že je třeba mládeži předávat i jiné ideje než péče o zvíře a předávání znalostí o první souloži. Často young adult přináší i poměrně složitá témata jako šikana, psychické problémy, přijetí homosexualní orientace aj.
Harry Potter se také stává běžnou součástí četby na základní škole. A prosím, strčte si za klobouk případné povýšenecké povzdechy, že Harry Potter nepatří do povinného kánonu literatury. Patří tam víc než tolik komentovaná Babička od Boženy Němcové, která znechutila mnohého jedenáctiletého čtenáře (píši jakožto obdivovatel osobnosti B. Němcové). Naproti tomu Harry Potter nalákal tolik dětí ke čtení! Čtenář se potřebuje rozečíst, klidně rádoby “oddechovým” žánrem. Já se od soft porna posunula k Tolstému, Balzacovi a jiné “vyšší” literatuře.
Chvála proklínaným novým technologiím
Lidi sejčkovali, že s dítětem nebudu mít čas číst. S dítětem přece kulturně maximálně pojdeš! Omyl. Díky dítěti jsem objevila audioknihy, takže někdy přes den, při onom únavně stereotypním tlačení kočáru poslouchám ve sluchátku (ano, jedno sluchátko, druhým uchem chytám dětské “he, ble, pa, mama”) nějaký drsný psychothriller o zabijákovi v hedvábných rukavičkách. Audiokniha je praktická libůstka, neboť si můžu stavět domečky z Lega (vzkaz pro mého muže: samozřejmě nejčastěji při poslechu uklízím a vařím a činím další vznešené aktivity správné hospodyňky). Také mi audioknihu dítě nedokáže vyrvat z ruky. Dítě nevytrhává listy, což jinak dělá s onou nevinnou dětskou bezprostřední radostí, abych já pak hystericky ječela, že “je vrah kultury”.
A e-book čtečka je také slast. Čtečku mi mé nevychované malé škůdě tedy krade. Ale čtečka svítí, tudíž můžu číst při uspávání. Díky čtečce to mé hopsání na míči s dítětem v nosítku dostává jakýs takýs smysl. Bez čtečky by mi už dávno ruply nervy z toho, že děti ostatních usínají v postýlce, zatímco já si svých dvanáct kilo batolecí lásky stále natřásám na hopsadle.
Závěrečné slovo
Čtěte cokoliv s radostí! Užívejte si romantické slátaninky, třibte si svůj literární vkus Kafkou, machrujte v tramvaji s Marcelem Proustem! A zkuste projednou uvěřit reklamě, že jste s knihou víc “cool” než bez ní.
Za článek mi nikdo nezaplatil a nezaplatí. I když možná byste mohli autorce Harryho Pottera napsat, že její knihu propaguji. Určitě bude štěstím bez sebe.
