Zamilovala jsem se. Zamilovala do svého psychoterapeuta. Snažila jsem se mu to sdělit různými více či méně rafinovanými způsoby, leč veškeré mé snažení se setkalo s nepropustnou obrannou zdí.
Buď je vysoce profesionální, nebo je absolutní ignorant. Bohužel nebo bohudík, pravda je zřejmě někde uprostřed.
Nenápadný pokus-omyl číslo jedna
Tak třeba jsem se mu vyzývavě, dlouze a hluboce dívala do očí. Fakt jsem se snažila do toho pohledu narvat všechnu svou vášeň. To se otázal, zda se při probíraném tématu cítím být opravdu v pohodě. Dokonce mi nabídl papírový ubrousek! Asi jsem nikdy nebyla méně žádoucí a sexy než v ten moment. Stále docela normální způsob balení Nebo jsem nosila zásadně vyzývavé topy. Jednou na to zavedl téma: “Ester, myslíte si, že skutečně vysíláte ty signály pro seznámení, které opravdu vysílat chcete? Nemyslíte si, že se na laciný, byť hezký, výstřih chytne spíše nějaký floutek než seriózní muž, kterého dle svých slov hledáte?” Když jsem si příště vzala černý rolák, tak nereagoval vůbec. A to jsem si ho šla speciálně kvůli tomu koupit. Aby teda pochopil, že opravdu chci seriózního chlapa, a to jeho! A opět ignorace.
Útočnější varianty lovu
Jeho ruku jsem pokaždé při stisknutí nechala ve své dlani o pár sekund déle. Zase bez odezvy. Pochválila jsem mu košili. Odvětil, že děkuje a vyřídí přítelkyni, že vybrala dobře. V první chvíli jsem si oddychla, že nemá manželku, abych po zbytek týdne byla v depce, že je zadaný. Později jsem došla k názoru, že někdo tak skvělý a tradičně smýšlející by si svou přítelkyni vzal za ženu, kdyby to s ní myslel jen trochu vážně. Což ve mně vyvolalo nemístné nadšení spojené s drzostí, takže jsem se ho na následujícím sezení zeptala, co dělá večer. Odpověděl mi, že bude dočítat právě rozečtenou napínavou knihu. Nejenže úplně negoval mou snahu o flirt, ale ani se nezeptal, co budu dělat večer já. Dokonce byl tak nesdílný, že mi neprozradil ani název knihy! Takže jsem nemohla běžet do knihkupectví a opájet se představou, že čtu úplně to samé jako on!
Hodně nevhodný styl flirtování
Účtuje si 800 za sezení. Pokaždé mu nechám tisíc, i když jsem prakticky na mizině. Jednou jsem to komentovala slovy: “Že přece odborník jako on...” Zakoktala jsem se u toho. Tak teď radši pokaždé jen mávnu rukou. Rádoby ležérně. Rádoby bohémsky. Ve skutečnosti asi vyloudím jen bolestínský škleb při představě, kolik jídla jsem za ty dvě stovky mohla koupit. Být “bohém” je kurevsky drahá sranda.
Něco, co se už normálním lidem může zdát za hranou
Další sezení: “Dnes večer si také budete číst napínavou knihu?” A jen jeho nechápavý výraz a slova: “Tak se asi zaměříme na vaše úzkosti? Jak jste si vedla minulý týden?” Stydím se to přiznat, ale jednou jsem chtěla vysledovat, kam chodí na oběd. Čekala jsem šest hodin, abych mohla konstatovat, že si oběd zřejmě nosí z domova. Nejenže jsem nezjistila, který podnik má rád, ještě jsem byla tak “nenápadná”, že mě zahlédl a zamával mi. Utekla jsem. Příští týden to nijak nekomentoval. Trochu mě to zdeptalo, znamenalo to, že mu zřejmě vaří ona přítelkyně. Koupila jsem si kuchařku, abych mohla oné neznámé přítelkyni aspoň trochu konkurovat, protože málokdy vytvořím něco poživatelného.
Kolikrát nevím, zda je skutečně tak nechápavý, nebo mi to dělá naschvál. Prý je běžné být platonicky zamilovaný do svého terapeuta. Děje se to hodně lidem a některé psychoterapeutické směry s tím dokonce pracují a nazývají to “přenos”; upřímně řečeno nevím, jak s tím pracují, ale můj terapeut to spíše obdivuhodně přehlíží. Milovat svého terapeuta je pekelně náročný úkol, to vám povídám. Skoro se obávám, do koho nevhodného se zabouchnu příště? Můj obstarožní gynekolog? Nebo ten úchylný lektor vaření, ke kterému se chystám přihlásit? V komentářích se prosím zdržte vulgarit, protože ať tomu věříte, nebo nevěříte, většinu takových slov si dokážu vymyslet úspěšně sama.
(Úryvek z knihy Cynická lovestory)
