Víno ze mě dělá koketu

Milý bulvární deníčku, články o mém strastiplném rodičovství nikoho nezajímají. Ač nechápu, že nikoho nedojímá mé vstávání v pět ráno… Tak zřejmě na psaní blogů musím jít odjinud.

Nejlépe vykydat na sebe kýbl hnoje - pomluv, které vlastně ani pomluvami nejsou, neboť jsou skrz naskrz pravdivé. 

Všimla jsem si na sobě dost nehezké vlastnosti; když vypiju více jak dvě deci vína, tak jsem hrozná koketa. Já, která si zakládám na pověsti nudné šedé myši! Možná si myslíte, že to není tak hrozný, ale já koketuji doopravdy s kýmkoliv. A často velmi nevhodně. Sedí naproti manželka dotyčného? No probléma. Svádím ženu? I když do bisexuality mám taky dost daleko? No probléma. Flirtuji (dost pochybně) s kamarádem mého muže? No probléma. 

Krom tohohle velmi trapného konání, však mi už není dvacet, aby to mohlo být shledáno jako roztomilé špásovaní, jsem i nebezpečně upřímná tzn. nesnesitelná štěkna.

Nesvěřujte mi prosím pak mobil do ruky. Píšu si s lidmi, kterým normálně ani nepíšu a vynáším soudy. 

“Byla bys zajímavější bez svého manžela, který tě akorát stahuje ke dnu.” Ženě, která se právě vdala. 

“Nemáš mě dost rád.” Muži, který mě opravdu nikdy neměl rád. 

Případně nejlepší: “Proč zahazuješ svůj talent v té podřadné práci?” U někoho, kdo byl pět lež nezaměstnaný a je rád, že vůbec nějakou práci má.

A tak se ráno budím s tzv. "morální kocovinou" a hýřím omluvami na všechny strany.

K mému štěstí a vlastně i štěstí všech kolem jsem více závislá na kofeinu než vínu. 

Sic jsem po kávě někdy mírně neklidná, tak většinou se má hyperaktivní agitovanost projevuje v neškodném úklidu knihovny či ve smažení palačinek (už nesnáším i knihovnu i palačinky).

Pokud mi chcete napsat nějaký nemilý komentář, tak mi radši řeknete nějakou svou nevhodnou vlastnost, ať nejsem v tom bahníčku záporů sama. Čím více brutality, tím více čtenosti, tuším.