Hašteřivé matróny si u kafíčka rády opovržlivě uleví: “Ach, ty dnešní ženy jsou tak neschopné. Prý nic nestíhají!”
Laskavé postarší dámy, neznalí muži a další, poslouchejte! Jedná se o omyl, nepochopení, neboť priority současných matek jsou někde jinde než priority jejich babiček. Uvedu příklad: tchyně mi líčila, jak pravidelně po večerech do půlnoci uklízela a vařila, neboť dvě teplá jídla denně byla standardní švanda! Při představě, že do noci vyvářím dva kotle žvance se mi udělalo až fyzicky zle, rozhodně jsem neoplývala touhou vzít si tchyni za příklad.
Doba naštěstí pokročila: oblečení se hodí do pračky, podlahu vycídí vysavač… Což je samozřejmě opět skvělý argument pro zaryté rejpalky: “A jak můžeš mít doma takový nepořádek?! Vždyť i nádobí ti umyje myčka!” Jenže to, že drobky sežere robot, neznamená, že si celý den válíme šunky.
Ano, mé přítelkyně a známé na rodičáku většinou neřeší, jak se stát hospodyní roku, ale kolik stojí dětské plavání, kam chodit na cvičení s 4 měsíčním miminem, kde je nejlepší hudební dílnička… Případně ty echt dokonalé matky; jaký kurz angličtiny je nejlepší pro roční batole (jo, je to tak, už i tahle malý parchantík může rozvíjet na ájině s rodilým mluvčím). A pak se ty “líné” matky pravidelně plahočí v pondělí do bazénu, do tělocvičny v úterý, do hudebky v pátek, aby dítěti daly tzv. “kvalitní základ”. Dítě je středobod veškerého snažení.
Už před porodem jsou ženy tlačeny do výběru té “nejlepší” výbavičky, což může znít jako sranda srand, ale kdo neviděl širokou nabídku kočárů, ten neví, kolik ta domnělá legrácka zabere času. Otázka není, co koupit, ale spíše, co nepořizovat, neboť miminkovských serepetiček je milion. Plus všechny ty vznešené kurzy, kde vás naučí jak se správně starat o vlastní děti!
A každá “uvědomělá matka” minimálně pár knih prolistovala, ty uvědomělejší kdejaký kurz absolvovaly. Jenže tohle “vzdělání o výchově” bohužel funguje na principu “zneschopnění” rodiče. Hlásí: teprve my tě naučíme být dobrou matkou! A dobrá matka v sobě zahrnuje profese jako terapeut, kouč, trenér, organizátor volného času, výchovný poradce aj.
A do toho ten věčný požadavek na adekvátní sexepeal. Žádnej chlap nechce vedle sebe tlustou cuchtu, co se doma promenáduje ve vytahaném triku. Kdepak, rajcovní kočkou je třeba být! Vidíte ten “posun”? Naše babičky dřely na statku, my běháme v parku s kočárkem kvůli pevnému zadku.
Moderní ženy se chtějí a musí realizovat i mimo domov (už vidím tu ambiciózní právničku, co během rodičáku zcela zapomene, že existuje něco jako novely zákonů). Ale někteří muži stále setrvávají v zastaralých představách, kdy je žena permanentně přilepená k plotně. Tak třeba můj muž, který je jinak nejshovívavější muž na světě, se cítil nedávno rozhořčen nad tím, že si po večerech “píšu knihu”. Psaní knihy se nikdy nesetkalo s takovým odsouzením! Jenže muž uzřel anarchii: neuklizený obývák a žena si dovolí “něco datlovat do počítače”. Trochu jsme se hádali, hystericky jsem povykovala: “Nejsem a nebudu jako tvoje matka.” Jo, nakonec patolízalsky usedám k notebooku až když je ten nejhorší brajgl zlikvidován.
Shrnutí: babičky se snažily obstát v soutěži “nejlepší svíčková a domov bez zrnka prachu”. Dnešní ženy se zase honí za ideálem “perfektní matky, která nezapomíná pečovat o své pozadí a kariéru”. A obě aspirace mají něco do sebe a v něčem jsou absolutně zbytečné.
Psáno Ednou, která dítě na žádné “tanečky” nevodí. A jejíž kusé vzdělání v oblasti psychologie jí dovoluje tvrdit, že žádný kurz o výchově nepotřebuje. Doma se nejradši vyšňoří do obzvláště volného XXXL trička, v parku se pohybuje rychlostí blesku jen když dítě hází šipku do rybníku. V bytě “se tvoří” ležérní bordýlek, ale stejně je unavená. Ale líná, líná fakt není.
