Vedeme svatou válkou covidovou, už ne proti nemoci samé, ale proti sobě navzájem. Je to bizár bizáru. Nenávist sílí, verbální násilí eskaluje.
Vysvětlení
Jsem taková průměrná davová rybička, spokojeně si pluji v mělkých vodách, nic moc neřeším, názorově nejbližší je mi slovo “možná” či “asi”. Bohužel spor očkovaných a neočkovaných se stále vyhrocuje, najednou už mým známým nestačí mé pokrčení ramen, kdepak, jakožto tvor inteligentní musím zastávat nějaké stanovisko přece! Nebo jsem snad na straně očkovaných?! Nebo na straně neočkovaných?!
Sorry
Sorry, já prostě chápu, proč se lidé očkují i neočkují. Rozumím oběma táborům a nechci být ostrakizována jen protože je mi nejpříjemněji v umírněné pozici. Kdyby se šlo naočkovat tak nějak napůl, tak se naočkuji napůl.
Nechápu
Co ale nechápu je ten válečný ryk kolem toho všeho. Nechápu vyhrocené magory na obou stranách. Proč někdo ničí hygienu hloupými dotazy. Proč se někdo raduje, když onemocní druhý a říkají tomu “karma”. Proč někdo odmítá i tak banální věc jakou je rouška. Nebo proč by někdo zavíral do vězení neočkované (ano, myslím skutečně vězení, nikoliv lockdown).
Klidné místo spočinutí
Ve veřejném prostoru mi chybí místo pro smír, takové to počáteční entuziastické a trochu hloupoučké předhánění se, kdo ušije více roušek. Protože tenhle společný zápal jsme ztratili, zůstala jen trapná nenávist.
Prosím
Prosím, vraťme trochu ten počátek, kdy jsme soucítili s nemocnými a zdravotníky.
Prosím, nevyhazujte si mě z přátel jen kvůli tomu, že jsem naočkovaná/neočkovaná.
Prosím, nehoňte si ego nad čísly, které potvrzují či naopak vyvracejí vaši teorii.
Jsme tak posedlí, že smeteme každou rozumnou věc druhé strany? Že se fakt rozdělujeme na my, nebo oni?
Prosím, nešiřme nenávist, ono je té nenávisti už tak dost.
