Do patnácti byly veškeré intimnosti fuj. Od sedmnácti jsem radši užívala více druhů antikoncepce. Ve dvaceti jsem se smířila s cenou prezervativů. Abych pak zjistila, že jsem asi neplodná. Ryze odpočinkové bulvární čtivo.
V jedenácti letech “Fuj, není možné, aby moji rodiče dělali něco tak nechutného.”
Mé první vědomosti o pohlavním životě jsem získala z časopisu Bravíčko, jednalo se o rubriku “Zpovědnice”. Díky tomuto kvalitnímu čtivu vím, co odpovědět na takové záludnosti jako “proč nemůžu zvlhnout” a “zda nejsem tam dole ošklivá”.
Další poněkud “naturalističtější” poznatky přineslo německé porno, které mi pouštěla má o dva roky starší sestřenice. Jsem úměrně věku znechucená; “tohle” má být ta romantika, kterou provozuje Esmeralda, když obrazovka zčerná?!
Ve třinácti letech “Pojď, naučím tě zdravě kouřit.”
Aneb jak jsem nevědomky stala obětí “sexuálního harašení”. Při pobytu v nemocnici mi skoro stejně starý chlapec nabídl, že mě naučí zdravě kouřit. Netušila jsem, o co se jedná (Bravíčko, zažaluji Tě, že jsi mě o tuto informaci ochudil), tudíž jsem použila vytáčky typu “rakovina”, “smrad”, “rodiče”. Kluk nezbedná se nenechal tak lehce odradit, tvrdil, že se jedná o ryze “přírodní kouření”, ze kterého určitě rakovinu nechytnu. A ještě natolik speciální kouření, že člověk nepáchne. Nabídku formuloval před celým oddílem spolupacientů, kdy jeden snaživec přihlásil, že to zkusí, avšak preference byly jasné “jen holky”.
Nevím, kdo mě připravil o iluze, že se nemluvilo o tabáku. Ale bylo to až o několik let později. Byla jsem nevinnost sama, kam se na mě hrabe Panna Marie, říkám vám!
V patnácti letech “Platonické a bezkontaktní lásce zdar!”
Kdo ještě louskal Bravo, byl už zaostalý trapák. Přes Esmeraldu a porno jsem se úspěšně přenesla. Snila jsem o princi na bílém koni, který mě bude milovat takovou jaká jsem, což znamená s uhry a tlustým břichem. A pokud možno pouze romantické chození za ručičku! Mé tehdejší heslo znělo “odmítám se oddávat jakýmkoliv intimnostem krom líbání, jestli se ti to nelíbí, tak se rozejdeme”. Tak jsme se rozešli. Pche, určitě dodnes lituje, jaký ve mně ztratil poklad.
V sedmnácti letech “Doufám, že ten kondom a hormonální antikoncepce zabrání otěhotnění”.
První “vážný” vztah. Všude vládla hysterie ohledně nechtěného těhotenství. Jistota je jistota, proto jsem používala rovnou dva způsoby ochrany! Nechtěla jsem dopadnout jak ta obézní Evička, která si skrze své špeky všimla až v šestém měsíci, že je těhotná (promiň, Evičko, to s těmi “faldy” nemyslím zle).
V osmnácti letech “Sex je náš.”
Užívala jsem už jen prášky. Prezervativy byly drahý a já jsem byla chudá a přítel ještě chudší. Matka mi setrvačně volala každý den v sedm hodin, abych si spolkla prášek. Jako kdyby účinnost antikoncepce mohlo ovlivnit, že si tabletu vezmu o hodinu později. Považovala jsem matku za “ujetého, úzkostného blázna”.
Ve dvaceti třech letech “Všichni jsme promiskuitní! A HIV je všude!”
Éra nové paranoie “HIV je všude”, přece jen druhý partner, který měl několik partnerek, která měly taky partnery, kteří měli taky partnerky atd. Nekonečné množství osob, se kterými se tak člověk dostává do příliš úzkého “kontaktu”. Hormonální antikoncepci měním za prezervativy.
Gynekolog mi oznámil, že možná budu mít v budoucnu problém otěhotnět. Jeho “možná” jsem vzala doslovně a brečím všem do telefonu, že jsem neplodná. Přidá se k tomu ještě roztrpčení, že jsem do sebe x let pumpovala hormonální sračky zbytečně.
Ve dvaceti šesti letech “Milý deníčku, dnes mám ovulaci.”
Můj proslov zněl: “Můj milý muži, možná jsem neplodná, měli bychom se začít seriózně rozmnožovat spíše dříve než později, neboť čas je neúprosný. Dva roky snažení, dva roky pokusů o umělé oplodnění, čtyři roky úsilí o schválení adopce.” Ehm, jsem prostě realistka.
Nakonec jsem zázračně otěhotněla skoro hned.
Ve dvaceti sedmi letech “Nepoužívám žádnou antikoncepci, protože ji nepotřebuji.”
S mužem trpíme spánkovou deprivací, největší uspokojení nepřináší sex, ale zachumlat, přitulit se a slastně chrupkat než se dítě do 30 minut vzbudí na mléko.
