Ne úplně milý příběh o nemilých lidech. Jak se roztančená hippie víla střetla se zákeřným psem. Je libo českou špagetovou operu? Drama z luhů a hájů o tzv. příbuzenské pospolitosti?
Nečekaná návštěva našla nás
Ozve se mužův příbuzný (a kvůli přísné ochraně údajů ho níže nazývám “Příbuzným”), že se u nás za hodinu staví na kafe. Nečekané návštěvy jsou specifickou lahůdkou. Ale jsem milá ženuška, tak sklidím nejhorší humusy a tvářím se přívětivě.
Příbuzný dotáhne svého příbuzného. O němž se do telefonu “opomněl” zmínit, ale stále jsem ztělesněná přívětivá pokryteckost sama.
Přehrávání přítomných postav
O několik hodin později se zásoby “kafe” tenčí. Nezvaní hosté po vysoslém alkoholu nebezpečně zapouštějí kořeny. Chtěli pokračovat do centra Prahy? To počká na zítra! Byt ožívá v bizarní, existenciální tragikomedii. Příbuzný coby bezcharakterní, samolibý kohoutek, céčkový herec pokoušející se o roli klaďase. Příbuzný příbuzného “Janek” je naivní zajíček, bezduchý fanoušek kohouta. Muž jako zvědavá opička, plná pochopení, vždyť příbuzný trpěl v dětství, buďme k němu shovívaví. Ednu označme potvorou potvor, útočnou zmijí: “ach ty jsi trpěl, proto mají nyní trpět ostatní?”. Karty jsou rozdány.
Pokračování pokleslé party
Janek se utápí v “ožraleckém sentimentálnu” o težkém údělu mladých středoškoláků v područí rodičů. V ten moment mladému muži stopnu přísun alkoholu. Příbuzný machruje, mele páté přes deváté. Můj muž pendluje mezi nimi jak čertíček na špagátku, chvíli utěšuje, poté vysvětluje.
Noc nic neskryje
S mužem nachystáme pokoj pro hosty a odebírám se pak raději spát, páč k porozumění probíraného postrádám několik promile chlastu v krvi. Ulehám s hlavou jak pátrací balon. Jenže za chvíli šramot, muž se sune do postele, málem mi rozsedne ruku. Alarm mého mozku se rozdrnčí. Houby můj muž, Příbuzný se ke mně lísá. Ztuhnu a chladně řeknu: “Ožralá dogo, tvůj pokoj je jinde.” On je zachraptí: “Pššt!” Vylítnu a za ruku ho táhnu pryč; muž s Jankem pod pergolou rozebírají novodobé “Utrpení mladého Werthera”. Vztekle zasyčím na muže, aby laskavě “Příbuzného ubytoval, protože evidentně dokázal nemožné, tedy zabloudit v našem obřím bytě”. Odcházím. Příbuzný přichází ovšem i podruhé do mé ctěné ložnice. V patách mu ťapá muž, jež ho oddiriguje nakonec směr správná lože.
Rozmrzelé rozloučení
Ráno jsem rozzuřená saň, supím něco v tom smyslu: “Budeme se tvářit, že jsi do mé postele vlezl omylem.” Neodpustím si takové ty rádoby hluboké psycho kecy o tom, že je “zakomplexovaný muž, co si zvedá ego všemi možnými způsoby” a bla bla. Muž pak sdělí Příbuznému, že jsem ho “vlastně popsala přesně”. Ach, příhodné! Edna vybojuje bitvu a muž mě jen poplácá po rameni a řekne: “Dobrá práce.” Ale tak můžu se aspoň tvářit jak Xena II. Rozloučíme se chladně s Příbuzným. U Janka pronesu varování starší ženy: “Drž se od Příbuzného dál.”
Moderní mondéna
Kdybych byla moderní dívka, tak to zveřejním pod hastagem “metoo”, avšak co si budeme povídat, z celé té kampaně se stala pochybná fraška, které se Edna cynik vysmívá. Ale tak pro mé osobní účely to nazývám “rodinná kauzička [me:tu:]” aneb jsem oběť světa amoleta.
Nemoudré slovo závěrem: Slizoun slizounem zůstane a s pohostiností tak maximálně zdechneš, proto vybírej své hosty s rozvahou.
