Někdo se rozvádí a my jen nevěřícně kroutíme hlavou, neboť “oni jsou pro sebe jak stvoření”. Na druhou stranu si libujeme v těchto neveselých pohádkách, pídíme se po pikantních detailech, páč to uspokojuje naše senzacechtivé pudy.
Úvod
Náš spřátelený, blízký pár se rozvádí. Kvůli GDPR mohu jejich příběh popsat jen velmi vágně, neboť by mě lidé roznesli na kopytech za prohřešek exhibování cizích osudů. A já jsem přece hodná, morálně silná osoba, která chrání své “zdroje” jak zkušený agent FBI. Zároveň jsem i bulvárně zaměřená dopisovatelka, která čestně prohlašuje, že všechna relevantní a nerelevantní data jsou z první ruky!
Příběh zamilovaných
Ona je dominantní paní, trochu extravagantní hysterka, se kterou se člověk nenudí. Kolikrát vylítne před barák polonahá s vařečkou v ruce, hartusí a rámusí nad každou ptákovinou, jeho domnělým prohřeškem. On je submisivní pán, spolehlivý a věrný, hanlivě ho označují jako podpantofláka. To on pokaždé smířlivě mávne rukou a zabrblá: “Ach, ty ženy!” Jenže to funguje. Oprava. Fungovalo.
Jeho pozice
On si po těch 20 letech útlaku uvědomí, že chce být volný, svobodný. Ostatní kamarádi se svých manželek neptají, zda můžou na pivo. To jen on tady trapčí, smlouvá jak o život. Kupuje jí drahé dárky jako omluvu, že před týdnem přišel z fotbalu o dvě hodiny později a nezvedal telefon. 20 let to trpěl a snášel a teď si řekl dost. A ten sex s ní stojí za starou belu. Aha, ona už je přece stará bela. Vztah ukončí: “Nechci s tebou být. Nemiluji tě.”
Její úhel pohledu
Ona neví, kam se vrtnout. Je zvyklá na ten svůj standard, opečovával ji, vozil do práce a z práce, chodil na nákupy. Navrhuje partnerskou poradnu. Ale došlo k otočení rolí, tady už nemáš poslední slovo, děvenko. Muž zvyklý tvrdé disciplíně, je jak utržený ze řetězu, zvlčí úplně, do práce jde pod parou, z tahů se vrací zásadně ráno, seznamky a randíčka u něj frčí. Ona je z něj znechucená, alkohol zavrhuje, úlety neschvaluje. S rozchodem souhlasí: “Ekluje se mi tvůj rudý rypák, odulý z pitek”.
Dílčí informace
Děti nemají. Předmět sporu je “čí je to vina”, oba mohou vykřikovat: “Kvůli tobě.”
Majetky nevlastní, což hezky zjednoduší soudní majetkové vyrovnání: “Nikdo nic”.
Společné koníčky provozují, velmi drobounká hrstka společných přátel, neboť “tvoji kumpáni jsou jen burani”.
Překonaná krize jejího vážného, chronického onemocnění. Za což ho její rodiče adorují.
Ona je sličná, na svůj věk výrazně mladistvá. On je obézní, nepříliš atraktivní. Je-li otázka vzhledu důležitá.
Oba středoškoláci. Zde si také nejsem jistá, jaká je vypovídající hodnota vzdělání.
Co teď?
Pozorný čtenář jen mávne rukou “krize středního věku” a “partnerské držkopády”. Co lze překonat? A nad čím mávnout rukou?
Panuje obecně ustálená představa, že TO lidé po dvaceti letech vztahu už nějak doklepou. Jenže není doklepání jen zbabělý strach ze změny? Někdo se tak obává neznámého, že radši podstoupí onen existenciální depkoidní zmartypu “stará je dobrá akorát u sporáku” či “fotr je k užitku jen kvůli své tučné výplatě”. Je tedy lepší živořit v nefunkčním vztahu, slepovat možná neslepitelné, nebo vzít nohy na ramena? Nevím. Tento pár se rozhodl pro radikální řez.
Závěr
Nemusím dodávat, abyste to brali s rezervou, že?
Psáno Ednou, která si přes všechen svůj cynismus uchovává velkou míru soucitu a pochopení pro všechny lidské slabosti.
