Mému muži přišla sms: “Prosím, vysvětli své ženě pojem uprchlická krize.”Prosím, teď já něco vysvětlím vám.
To, že chci humanitární pomoc pro děti na polsko-běloruské hranici doslova znamená, že chci, aby děti dostaly najíst a aby byly v teple (tedy nezmrzly). Protože humanitární pomoc tam stále není zajištěna, pomáhají jen dobrovolníci a místní. Jedná se o hybridní válku, které šéfuje diktátor Lukašenko, takže vzdechy, aby si to řešilo Bělorusko jsou dost marné, jeho záměrům tato situace vyhovuje.
To, že žádám o teplo a jídlo pro děti je doopravdy tak kontroverzní a hrozné? To, že žádám o tyhle dvě věci pro děti v “civilizované” Evropě ve 21. století je tak strašně naivní a pobuřující? Lituji všech, kteří v tom vidí nějakou mou snahu o zviditelnění se či o vyvolávání hádek. O co se tedy snažím? O soucit a občanskou aktivitu, můžeme jasně říct, že “takhle ne”. Kdy jindy připomínat, že naše slovo má svou váhu než 17. listopadu?
Ano, děti trpí všude ve světě. Nepochybně. Každé dítě by mělo dostat šanci. Bohužel tenhle svět není růžový, ale teď se děje něco jen pár hodin jízdy od nás autem a my jsme k tomu žalostně slepí.
Ponecháváme děti v tak bídných podmínkách, jen kvůli nějaké naší obavě, že z nich budou atentátníci? To se tak moc bojíme? Bohužel v nastalé situaci, kdy ukazujeme krutost a necitelnost z těch dětí vychováváme zrůdy. Ne islám, ne rodiče, ale my sami se teď podepisujeme na těch dětech.
Sdílela jsem fotografii Zamana (dítě-uprchlíka), teď sdílím fotografii svého dítěte. Nechci, aby vyrůstalo v takové atmosféře lhostejnosti a strachu.
Víte, existuje něco jako Úmluva o právech dítěte, kde se jasně členské země OSN zavazují poskytovat humanitární pomoc pomoc dítěti uprchlíkovi (článek 22). Ráda bych připomněla, že členem OSN je Polsko, Bělorusko i Česko.
Víte, že malé děti umrznou první? Nemají potřebnou termoregulaci, takže nejvíce ohrožení jsou ti nejmenší.
