Provedla jsem veskrze objektivní sociologický výzkum. Předmětem bádání jsem se přeskromně stala já sama a moji výrazně mladší sourozenci. Shledala jsem, že v jejich věku jsem byla nejen stejně “hrozná”, ale ještě "hroznější".
Důvody k provedení sběru dat
Ony mě totiž ty negativistické ženštiny, co remcají o pokleslé morálce mládeže, trochu vytáčí, ale jejich kecy blemcy jsou jen přirozeným vývojem. Proto klid, drahá Edno! Karel Čapek mi to ostatně moudře osvětlil: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.”
Současnost: Andělíčku, při mě stůj
Desetiletá, éterická dívenka, blonďatý andílek, který hraje na dva hudební nástroje a honosí se IQ kolem 140.
Andělíček přiletí takto ze zahrady, kde sbírá s bratrem a otcem popadané švestky, brečí. Bojím se zeptat, co se přihodilo. Očekávám přinejmenším drama velikosti Slovanské epopeje.
Odvážná Edna: “Co se ti stalo?”
Odvážnější Andílek: “Nechápeš?! Musím pracovat!”
Minulost: Satan přichází
V jejím věku jsem byla mírně obézní, již znetvořená předpubertální trudovitostí, rodičům jsem brnkala maximálně na nervy a IQ test jsem nikdy nezvládla dodělat celý, páč mi to má porucha pozornosti a lenost neumožňovala.
Nevím, zda jsem bulela kvůli práci.
Jen si pamatuji, že mi občas říkávali, že to radši udělají sami, protože bych to pokazila.
Přítomnost: Volovo kolo
Kolo sestra s láskou a aktivně využívá maximálně jako módní doplněk. 2-3 kilometry je strop, poté nastává krize. Otec stárne, měkne, nebo naopak zmoudřel, tudíž ji nenutí, aby jezdila více.
Sladké vzpomínky: Závod smrti
Víte, otce jsem o mladistvé ideje připravila já. Žil v nějaké překroucené sci-fi realitě, že ze mě vychová sportovkyni. Absolvovala jsem jeden dětský cyklistický závod, při němž jsem několikrát spadla do louže (trapno podotknout, že opakovaně do té samé) a samozřejmě řvala jak tur. Dojela jsem ovšem pátá! Z pěti. Toť můj největší sportovní výkon.
Tady a teď: technologické výdobytky
Dvanáctiletý bratr je klidný, sportovně nadaný (tak přece se zadařilo, tati), krásný hoch. K nelibosti rodičů sní o neomezeném datovém mobilním připojení. A upíná přemnoho své energie k získávání informací o trendech v módní obuvi. Věděli jste, že určité typy botasek mají třeba čtyřslovný název a ještě nějaké pošahané čísílko?
Kdysi a tam: neinteligentní tvor s knihou
Věřím tomu, že kdyby během mé puberty byly k dispozici inteligentní telefony, tak u nich také dřepím nonstop. Zvláště mé nepůvabné já by ocenilo aplikace na odstranění uhrů a špeků. A mé nesmělé já by se družilo alespoň na sociálních sítích! Zřejmě bych nepřečetla tolik knih, ale ono je to asi šumák, neboť mě stejně rodiče plísnili “že už zase čtu” a “ať se jdu učit”.
Nyní: promarněné mládí
Bratr vnímá školu jako ztrátu času.
Tehdy: úplně stejně promarněné mládí
Já základní školu prožila nemocná. Dnes by moudré hlavy pravily, že “somatizuji” (tzn. má duševní nespokojenost se projevuje tělesně), tenkrát všichni brblali, že “přehrávám” a že ”simuluji”. Smrtelně vážně prohlašuji, že mně základní škola přišla jako doba nekonečného strádání; naučila mě jen přehrávat a simulovat. Proto pro svého bratra mám jen soucitný vzkaz: “neboj, ono to jednou pomine”.
