O randění s hodným "blbým" mužem

Jsem hodný. Věta, kterou by neměl žádný příčetný muž nikdy vypustit z úst! Pro ženy je hodný muž tím nejméně přitažlivým tvorem na světě. I masový vrah dostane více milostných psaníček než on

Hodný muž? Pokud neradi stereotypy, tak odstavec přeskočte

Průměrná žena si představí přitroublého jelimánka, který vyvolává shovívavě posměšný úšklebek. V horším případě si vybaví tragicky zoufalého lůzra, lidé jím vytřou desetkrát podlahu, pak ho zahodí.

Protože dnešní doba prostě “hodné” lidi nebere. Hodný se rovná neprůbojný (stydlínek v koutě). Hodný se rovná neambiciózní (stará se o zatoulané pejsky, což je kariéra roku). Hodný se rovná mamánek (chlapeček milé maminky). Hodný se rovná nepraktický (myslí srdíčkem, teprve pak použije mozek).

Příklad z praxe č. 1: “Hodný” podivín, se kterým jsem šla na rande

Případ A. Pan učitel z mateřské školy, něžně přeslazený v růžovém svetříku. Medvídek na mazlení, roztomilé miminko, na které se snažíte nešišlat. 

“Vždyť hledám jen hodnou holku na založení rodiny,” posteskl si. 

Edny vnitřní alarm zbystří poprvé, když pan učitel prohlásí: “Moje oblíbená holčička mi dnes nakreslila srdíčko. Tak mě to dojalo!”

Edny vnitřní alarm zbystří podruhé, když mi pan učitel zalichotí : “Moc se mi líbí odstín tvé rtěnky.” 

Při rozloučení posmutněle pravil, že se mu určitě zase neozvu jako ta blondýna před týdnem.

Ze soucitu jsem použila tu “nejoblíbenější” větu všech single mužů: “Můžeme zůstat kamarády?” 

Což ho samozřejmě smrtelně urazilo. Ano, Edno, gratuluji, více ponížit jsi ho nemohla! Tvé psychologické znalosti se skvěle uplatnily v praxi. Pochopitelně jsme se už nikdy neviděli.

Příklad z praxe č. 2: “Hodný” podivín, se kterým jsem chodila (naštěstí jen měsíc)

Vypadal jako vyhublá a protáhlá kopie Harryho Pottera. Nepustil vás ke slovu a stále něco tlachal. Měl doktorát z filozofie a pracoval jako zástupce ředitele ve firmě se dřevěným nábytkem.

K narozeninám mi koupil zájezd do hor. Mně cynikovi století básnil o západu slunce, květech v posteli, večeři při svíčkách! Všiml si mého nebetyčného “nadšení” a následoval rozhovor, který jsme pak vedli mnohokrát.

Harry: “Nevážíš si mě.”

Edna: “Ale vážím.”

Harry: “Nevážíš.”

Edna: “Prosím, strašně pištíš.”

Harry: “Rozrušuješ mě, proto pištím!”

A to pištění bylo nejhorší. Co na tom, že mi vařil, dal mi klíče od svého bytu, kupoval dárečky. Byl tak otravně hodný a pozorný, že se mi chtělo zvracet. Abych se z toho náporu lásky vzpamatovala, vybalancovala onen příval dobra, tak můj další muž byl kardinální debil, sobec na druhou.

Psáno ženou, která nyní žije s hodným, ovšem soudným mužem.