“Láska” na jednu noc aneb sex, laciný víno a další úlety

Protože taková láska na jednu noc nemusí, ale i může znamenat upachtěný sex s cizím chlápkem na záchodě. Čtyři podoby “lásky” na jednu noc.   

Příběh první: Večírková femme fatale  

Všichni to známe, rozchod udělá i z průměrně vyrovnaného jedince tu nejvíce emocionálně labilní trosku… Má přítelkyně se po několika letech vztahu s bídným, mrzkým podsamcem cítila ochuzena o mnohé zkušenosti.  Proto se její víkendy nesly ve znamení večírků a jednorázových lásek, u kterých nikdo ze zúčastněných nestojí o pokračování. Občas mladíček, sem tam ženáč, párkrát cizinec. Asi tentokrát nadsamci. Vzpomínám na její sebevědomé prohlášení: “Vím, že dokážu sbalit každého." Po nějaké době ji ta vyprázdněnost sexu s cizími chlapy omrzela, začala hledat partnera pro život. A tehdy nastal nepatrný zádrhel. Muž na život se jevil a jeví jako výrazně “ohrožený druh”, kterého ne a ne najít.  

Story druhá: Osudově v neosudovém baru

Přítelkyně potkala záhadného, dlouhovlasého muže. Strávili noc a ráno povídáním o nesmrtelnosti chrousta. Žádné sexuální zvěrstvo, možná tak letmý dotek ruky. Ryze platonická záležitost. Dle jejích slov splynutí duší.  Avšak během splývání duší jí nenabídl své telefonní číslo a ani žádný jiný kontakt. Ona si chtěla udržet svou hrdost, tudíž se neptala. Ráno měla koupenou jízdenku na vlak, dovedl ji na nádraží a šmitec. Se šmitcem se nehodlala smířit, následující týdny mě tahala do onoho baru každý pátek. Co když se zase objeví. Neobjevil. Tak o něm nějakou dobu snila a nakonec šel život dál. Upřímně jsem si oddychla, týden co týden sedět na tvrdé židli v zaplivaném podniku a poslouchat ódy na cizího maníka, bylo poměrně náročné i pro přítelkyni mého formátu.

Vyprávění třetí: Na vínu se nešetři!

Aneb příběh o tom jak šly tři nepříliš bohaté dívky na to nejlevnější stáčené víno do ostravské vinárny. Také příběh o tom, jak od jistého okamžiku znám vše pouze z vyprávění svých družek.  Prý jsem si vyměňovala nejen úsměvy s velmi podivným zjevem, údajně s výrazně starším, ošklivým, nesympatickým, huhňavým tvorem (“jako když si představíš typického vagabunda, takového zabijáka malých holčiček”). Dokonce jsem mu věnovala své telefonní číslo. Prý jsem ho i políbila na obě tváře a dlouze objala. Závěr? Bojím se zvedat cizí čísla, co kdyby se vrah malých dětiček přeorientoval na vraždění velkých žen.

Romantika čtvrtá: V baru kvete láska (někdy)

Procházela jsem se v baru kolem muže, který je přesně “můj typ”. Poté jsem se již lehce ovíněná začala na něj usmívat. Nic. Stále více a více ovíněná jsem klábosila s jeho doprovodem. On, ten “můj typ” stále nic. Vlastně velké NIC. Cítím se uražená. Po chvíli si “můj typ” přivedl peroxidovou blondýnu v hrůzném, lesklém mini oblečku. “Můj typ” trpěl evidentním, absolutním nevkusem. Ulevilo se mi, neboť ve zvrácené ženské logice je “nevkusná kobyla” lepší než “plnohodnotná kráska”. Jeho doprovod mě už nicméně nepustil, číslo si doslova vynutil strategií vymluvím ti díru do hlavy. V následujícím týdnu jsem byla lehce frustrovaná, takové ty běžné podzimní splíny rozmazlených holčiček, proto jsem souhlasila se schůzkou s tímto “doprovodem”. Světe div se, nějakou dobu jsem chodila s doprovodem.