Já, děti a muž jsme se socializovali se skupinou přátel po dobu čtyř dnů. Vyrazilo nás dvacet dospělých a nespočítatelně dětí do jednoho nejmenovaného penzionu v Čechách.
Nebudu vás dlouho napínat, nejvíce piv vyžahl můj muž. On totiž tak nějak na dovolených už i snídani zapíjí pivem. Nevím, co by na to řekli adiktologové (tedy odborníci na závislosti). Ale pro ostatní ženy z party tento fakt přináší úlevu, neboť jejich muži začínají s pivem až po obědě, tudíž nedrží první ochmelkovskou ligu jako “někdo”.
Výlet jsme rozjeli krásně a hezky výšlapem k zřícenině. Zjistila jsem, že já a dvouletý máme stejně špatnou fyzickou kondici, nicméně on je ještě oprávněný jezdit tzv. na koni, tedy na muži. Já jsem oprávněná maximálně k tomu tahat čtyřletou za ruku. Další dny se pak náš neterénní kočárek zázračné proměnil v terénní, když ho muž tahal do krpálů sestávající z šutrů a dalších lesních výmolů.
Ukázalo se také, že mám zrovna introvertní náladičku, takže jsem se družila maximálně sama se sebou a jen tiše pozorovala šrumec. Děti bohužel ovšem mou asociálnost nesdílely a vedlo to ke “skvělým” situacím, kdy se dvouletý sápal za staršími dětmi na horu neboli lépe řečeno na skálu, která byla součástí dětského hřiště a volala na všechny děti “pojďte se na mě zabít”.
Kolegiálně jsem si také objednávala jen řízek a hranolky, protože to byla jediná jistota, že dvouletý a čtyřletá dosáhnout gastronomického blaha a něco také snědí. Nekolegiálně mi to pak lezlo ven ušima i očima. Doslova. V rámci skupinového třeštění jsem pila pivo, jenže asi nejsem pivní typ, takže ho teď nemůžu ani vidět. A to jsem byla slabý rekreační nýmand s dvěma pivy na večer.
Za topku považuji majitelku penzionu, které v rámci švédských stolů kontrolovala, zda jsme náhodou nenechali talíř příliš špinavý od marmelády. Protože marmeláda je nyní drahý artikl a musí se spotřebovat “celá”.
Nejlepší byl údajně poslední večer, kdy se sedělo a pilo do jedné v noci. Ano, byla to nejlepší noc, protože děti odpadly už v osm hodin a já mohla odpadnout s nimi. Takže povedený večer všemi deseti. Bez ironie, protože spánek je teď s dětmi moje modla.
Nakonec jsme to všichni přežili ve zdraví, muž neprodělal otravu alkoholem, dvouletý přežil všechny své pády a čtyřletá volala, že chce jet znova na “přátelovaní” klidně hned příští den..
