Jak jsme byli “pozitivní”

Víte, my jsme takoví věční lůzři, cyničtí negativisté, že být alespoň v něčem pozitivní, i když je to covid test, v nás vyvolalo skoro euforii.  

Příznaky moru

Sice netrpíme klasickými příznaky, ale blbě je nám dost. Znáte to. Hypochondři až na půdu. Bolest žaludku, teplota, velká slabost. Jinak nic, ale doslova všude se na nás valí informace, že nic jako “běžný průběh” vlastně neexistuje. Testy jsou objednaný, napjatě čekáme na zásilku tři dny. Tři dny “co kdyby” karantény. Ale než testy přijdou, tak se cítíme skoro stejně “skvěle” jako normálně.

Příprava

Muž je zděšen z představy, že mu cpu špachtli až do mozku. Ach, marný to muž. Obětní testovač jsem jasně já, drsná žena, kam se na mě hrabe Xena. Ještě se před tou “maturitou” samozřejmě porafáme jak psi, zběsilé haf haf slyší sousedi až v přízemí. Zatímco já se chci testovat večer hezky v klidu, až obě děti budou pokojně spát, nebo aspoň jedno nepokojně, muž trvá na okamžité akci. Muž je totiž ukvapený blázen, což se projeví, když chce test vyhodnocovat tím, že “někam” hodlá nasypat kuličky na pohlcení vlhkosti. Tímhle “drobným přehmatem” mi nahraje a testy odkládáme na dobu, kdy nebudou obě děti zběsile řvát při touze po naší pozornosti. 

Chvála naší asociálnosti

Během testování si ujasňujeme, koho musíme informovat, že jsme pozitivní. Naštěstí v době lockdownu se jedná o dvě osoby, to je docela milé, budí to zdání, že je vše pod kontrolou.

Pravda, trochu nás začíná děsit, že následujících 14 dnů budeme zavření jen sami s dětmi v našem bytě, balkon spatřujeme jako naši největší záchranu. Zřejmě tam zamkneme preventivně obě děti. Je mi zle z představy, že dvouletá hyper holka bude s námi zavřená 14 dnů jen na pár metrech čtverečních; chcípneme! Ne na Covid, ale s Covidem, jak rádi umírnění popírači zmiňují.

Pozitivní 

Test ukáže během chvíle výsledek! Je to jasný, jsme pozitivní. Plaším, volám mámě, volám přítelkyni.  Ale jsem vlastně šťastná jako blecha, páč jsme asi super Covid odolní, neboť jsme měli hodně hodně mírný průběh. Přítelkyni vyšel test negativní, i když prodělala stejné příznaky, což se mi jeví podezřelé! Nutím ji znovu k nacpání tyčinky do nosu, nechce, ale umím být zrádně přesvědčivá, tak se podřídí.

Přítelkyně: “Jsem stále negativní.”

Já: “To není možné, váš test je vadný.”

Pak se znovu kouknu na můj test, třeba je vadný on, jenže jak to poznám. Zahledím se a… vadná jsem jen já; můj test obsahuje čárku. Čárku! Celou dobu obsahoval jen jednu čárku.

Závěr 

Chápete, tak jsem si přála prodělat lehký covid, říct, že teda my jsme to přežili bez úhony, že jsme tedy asi silnější kusy než se může zdát, že mi vůbec nedošlo, že existují i jiné nemoci, že jsme vlastně negativní, tedy zdraví. Tak třeba příště…  Ale prosím o jednodenní nevolnost a tak, jo? Žádné covidové divočinky nestrpíme!