Uvedu docela běžný příklad… Muž nechce děti, partnerka si však myslí, že už nastal ten správný čas, rozhodne se vysadit antikoncepci, i když partnerovi tvrdí, že ji nadále vzorně užívá. Pak žena „zázrakem“ otěhotní…
Životní rytmus ženy
Maturita, promoce, práce, společné bydlení, svatba, první dítě, druhé dítě, rozvod… A smrt.
Stárnu, chtě nechtě se dostávám do věku, kdy se očekává potomek. Protože mluvíme o mé osobě, tak je každému jasné, že mě si nikdo nikdy dobrovolně nevezme (pokud ho k tomu nějak zákeřně nedonutím v opilosti). Navíc všichni znají mé rádoby vtipné cynické kydy o tom, že svatby jsou pekelná nuda. Protože fakt nudné jsou.
Sňatek tedy ze zjevných i nezjevných důvodů nehrozí, tak mé babičky doufají, že alespoň nějak „náhodou“ otěhotním (zvláště nyní, když mám konečně vztah a otec by byl asi snadno dohledatelný). Nějak bláhově žijí v iluzi, že současná žena, v éře stoupající neplodnosti, otěhotní jen tak mimochodem, skoro ze vzduchu jako ony před padesáti lety.
Na otázky babiček začínám být alergická. Drahé a milé, tlustá jsem byla vždycky. Nevhodné střihy šatů jsem také nosila vždycky. To, že si někdy náhodou nedám kávu nebo víno znamená pěkné kůlové (ono, co si budeme povídat, já to víno a kávu fakt většinou neodmítám).
A to je mi prosím teprve 25 let… Pokud setrvám do svých 30 stále bezdětná a single, tak budu příbuznými, známými lynčována a drsně vyslýchána „kdy jako plánuji konečně založit rodinu“ a „kdy začnu rodit jednoho potomka za druhým“ (Evropa přece vymírá, ženo, zachraň naši civilizaci!). Možná budu označována za kariéristku (což bude vzhledem k níži mého platu fakt vtipné). Případně za tragickou zoufalku, kterou nikdo nechce. Až dosáhnu 35 let, tak se blízcí začnou modlit, abych si našla alespoň chlapa (jakéhokoliv). Ve 40 letech mi pak budou úzkostlivě přát, abych porod přežila a dítě nebylo těžce postižené.
Mé těhotné přítelkyně
Nejhorší je, že se kolikrát při těhotenské panice přistihnu i já. Kamarádka si nějak podezřele drží břicho. Kamarádka odmítla alkohol. Kamarádka se vdala. Kamarádka přibrala pár kil. Kamarádka si zařídila dětský pokoj.
Jedna kamarádka potratila, což jsem málem oplakala i já. Neboť ona si dítě přeje od svých osmnácti let.
Druhá kamarádka se na „miminko ještě necítí“. Z označení „miminko“ se mi udělalo blbě.
Třetí kamarádce je třicet. A dostavuje se už třicetiletá úzkost „když ne nyní, kdy?“.
Já netěhotná
Přítelova maminka má jasno, kdybych otěhotněla nyní, tak by to byla katastrofa. Neboť jsme stále ve zkušební partnerské lhůtě. Jakožto poslušná a pokrytecká dívka jí samozřejmě sděluji, že dítě nyní rozhodně ne a pokud někdy ano, tak určitě s jejím souhlasem a za její podpory.
Moje maminka naštěstí tyhle blbiny „kdy je brzy, kdy je pozdě“ neřeší. Ona uvažuje nad důležitými problémy typu „pro malé dítě musíš žehlit dupačky“. Takže jsme se chytly už u tohohle bodu, neboť odmítám žehlit něco, co dítě poblije během prvních pěti minut… Na základě tohoto prohlášení máti usoudila, že budu krkavčí matka a že děti nemám mít nikdy.
Jak jsem propichovala prezervativy
Když mi bylo 24 let, žila jsem v dlouhodobém a nefunkčním vztahu s mým milým 42 letým mužem, tak jsem doopravdy měla „těhotenskou krizi“. Říkala jsem si, že pokud chci, aby se můj přítel dožil ve zdraví plnoletosti svého dítěte, tak by to už dítě chtělo. Jenže on tak jako vždy nevěděl. Rozhodla jsem tedy za něj, za což jsem byla ochotna nést všechny následky (rozchod, ztráta důvěry, osamělá matka samoživitelka), přičemž jsem chabě doufala, že by své dítě nakonec miloval (jo, ženský jsou občas trapně naivní).
Protože jsme spolu již rozešlí, tak už mohu otevřeně přiznat, že jsem to v té době nepovažovala za žádný velký přečin (ženy kolem běžně vysazovaly prášky svému partnerovi navzdory). Přirovnala bych to k otázce mé matky, když jsem byla malá: „Když ostatní skočí z okna, tak skočíš taky?“. Kolektivní vina není vina?!
V biologickém pomatení smyslů jsem se pustila do propichování prezervativů. Ve skutečnosti jsem tedy jeden propíchla tak nějak divně, takže propíchnutý vůbec nebyl (fakt nechápu, že někomu opakovaně praskají, to prostě není samo sebou). A z toho druhého propíchnutého jsem fakt neotěhotněla (to je ta tragika líných spermií a nekvalitních vajíček). Naštěstí. K dalšímu aktu propichování nedošlo, neboť náš vztah šel doháje. A pak jsme se o několik měsíců později rozešli.
Současný přítel
Jo, nebojte, současný přítel o téhle mé „propichovací“ zálibě z předchozího vztahu ví. Takže už k této legrácce nedostanu.
Navíc mě laskavě upozornil, že pokud tohle zveřejním, tak si prý rovnou můžu hledat nového přítele (což po tomto přiznání půjde asi těžko).
Ale tak doufám, že vzhledem k tomu, že si mě jako šílenou našel, tak s šílenou i zůstane. Amen.
