Jako poslušný občánek nikam nechodím. Ale žiji v éře věčného připojení, kdy mě mohou alespoň druzí obohacovat svými vzrušujícími životy. Výsledek bych nazvala: “Reality show E. Nové přináší příspěvek o hledání muže v době morové”.
Má přítelkyně, která si okázale hověla v luxusu bezdětné single slečinky, se vlivem karantény dostala do melancholicko katastrofického dramatu, kdy “osamělá duše uvadá, zmírá jak odkopnutý prašivý čokl na parkovišti”. Její první dva dny tolik vychvalovaný home office ji připravil o veškerý mezilidský kontakt. Nepůjdeš nikam z téhle designové, chladné cely. Po třech dnech izolace mi do telefonu dokonce hučela, že by klidně adaptovala jakéhokoliv lidského tvora, jen aby už “sakra nebyla sama”. Jistě chvályhodná touha po nastěhování sirotka či opuštěného důchodce nakonec vzala za své a přítelkyně se rozhodla pro běžnější formu soužití, tudíž začala hledat muže.
Seznamování v čase karantény je ujetě groteskní disciplína. Dívka na rande vychází ustrojená a neustrojená, nelení se oháknout do reprezentativní vyžehlené halenky, která ovšem tak úplně nekoresponduje s jejími bavlněnými kalhoty od pyžama. Ovšem na tom pramálo záleží, vše od pasu dolů je nepodstatné. Ještě rtěnka a nějaké šminky a jde se. Ke kameře počítače či telefonu.
Nutno dodat, že tento způsob seznamování není pro slabé povahy, neboť v důsledku možného očekávání apokalypsy došlo zřejmě k rozvolnění mravů… Případně byli weboví lovci žen olezle chlípní vždycky. Netuším, kde je pravda. Ale díky 14 dnům na seznamkách viděla neplánovaně a nechtěně několik desítek mužských přirození. Není jí sice dvanáct, ovšem ani pro dospělou ženu není tento druh interakce s muži příliš lahodným zážitkem.
Ač ona vyparáděná, tedy pouze horní část těla, muži evidentně tyhle drobné detaily neřeší. Ona, módní primadonna versus týpek ve vytahaném firemním triku, muž s flekem na pyžamu, amant s dost omšelou rouškou, zde je pro mě zajímavý detail, že ji ani tolik nepřekvapilo, proč má probůh chlap roušku doma, ale dojímala ji její upatlanost a vyčuhující nitky. Aha, pán zřejmě “šil” roušky stejným způsobem jako Edna: rozstříhat utěrku a nazdar.
Bonusem takového randění je ovšem možnost okouknout byt na první schůzce, aniž by žena riskovala ztrátu pověsti či života. Dobře, okoukne sice jen část bytu, ale i ten pidi midi kousíček dokáže spolehlivě odhalit jisté nešvary pánských domácností. Nemilosrdně odmítla muže, který při hovoru s ní srkal čínskou polévku, rozhodně by to neklapalo, neboť ona je tzv. gurmán, zhýčkaná pražskými avotoasty a jinými hipster pochoutkami. Jistý excentrik se nacházel v něčem plechovém, co v lepším případě mohlo být garáž. Jeden měl za zády karton chlastu, další plechovky od energy drinků, což je přímo smrtící rána pro oči mé vegan raw bio eko přítelkyně.
Další várka uchazečů byla exkomunikována kvůli nevhodnému chování během online rande. Jako když tamten celou “schůzku” cosi zběsile datloval na počítači, onen zase zvládl souběžně telefonovat se svou matkou a nějakému opravdu velkému šťastlivci se domů předčasně vrátila jistá bytost ženského pohlaví, těžko říct, zda se jednalo o manželku, ale hovor byl následně kvapně přerušen.
Díky moderním technologiím zažila rande na toaletě, i když ji dotyčný ubezpečoval, že se o WC nejedná, ovšem tomuto prohlášení navzdory, se v pravém úhlu nacházel toaletní papír a levandulový sprej. Zazobaný manekýn ji “pozval do své vířivky”, poté se cítil trošku ukřivděně, že zatímco on přichází s kůží na trh v plavečkách, tak ona je oháknutá v decentních šatech. Pan připravený ji pozval na skutečnou večeři, kdy jí donášková služba přinesla čtyřchodové menu z nějaké echt luxus restaurace, aby ji on sám poté uvítal ve sváteční košili s bělostným prostíráním a zapálenou svíčkou na druhé straně monitoru. Jak z béčkového trapáckého slaďáku, že?
Jenže romantika je teď nedostatkové zboží, takový balený tousťák v super prémiovém obalu... Takže, ano, randí teď ve velkém stylu s posledním zmíněným. Rande každý den v šest večer dodržují s dokonalou dochvilností. Jídlo jim tedy chodí tak porůznu, neboť služby dovozu teď asi dost frčí. Ale i kdyby z toho nebyla nakonec láska jako trám, tak trávit večery pojídáním degustačních lahůdek, u toho pozorovat fešáckého gentlemana a filozofovat nad nejvíce přívlastkovým vínem, je dost dobré zpříjemnění poustevnického přežívání v karanténě. Přítelkyně: “Víš, je mi záhadou, že tak kultivovaný, krásný muž je sám! Bojím se, že mu třeba strašně smrdí z pusy, nebo má nějakou jinou vadu, kterou prostě přes ten počítač nezjistím!” Bůhví! Až morová rána přestane mořit, tak se dozvíme víc!
