Muž s čtyřletou odletěl do Gruzie a já a dvouletým měla pré. To, že to pré bylo poněkud destruktivní záležitost je už věc jiná.
Hned první den jsem jak utržená ze řetězu objednala předplatné kultury, tři vintage halenky, jedny kalhoty a biblické komentáře ke Starému zákonu, což byl, přiznejme si, trochu úlet. Hlavně v souvislosti s mým ateismem se to jeví jako poněkud vyhozené peníze.
Protože jsem chtěla být aktivní, tak jsem hodně málo času trávila doma. Byla jsem dokonce tak naspeedovaná, že jsem si nevšimla, že jsem nechala klice v zámku a zabouchla. Ejhle, další prachy v luftě. Konkrétně pět tisíc, neboť si zámečník naúčtoval dvojnásobek za služby o víkendu. Navíc nedorazil za slíbených 20 minut, ale natáhl si to na ta 1 hodinu… ale hádejte se s někým, když jste reálně ohrožení přenocováním na chodbě.
Další katastrofa se objevila záhy, když mi dvouletý zablokoval mobil. Tentokrát mě to sice vyšlo levněji, ale stejně… Místo galerie a zušlechťování kulturního ducha jsem skončila v obchoďáku plného konzumu, kde jsem čekala tři hodiny na odblokování. S zuřícím dvouletým Josefem to byl příjemný zážitek nejen pro mě, ale i pro lidi kolem.
Také se mi povedlo rozbít údajně nerozbitný french press. Dobře, nerozbila jsem ho já, ale rozebral ho dvouletý, když jsem po něm uklízela oběd. Dvouletý projevil další elán a rozebral mi i klávesnici na notebooku. To, když jsem se snažila uklidit lógr z french pressu… A takhle bych mohla pokračovat výkazem dalších katastrof.
Na Valentýna si na mě vzpomněl jen ex přítel. Aniž by tušil, tak mi příhodně poslal píseň Kráva. Nebrala jsem si to osobně. Jenže pak jsem si zrekapitulovala celý týden a došla k názoru, že přece jen něco na tom bude. Evidentně mě zná velmi dobře!
Muž se už ničemu nedivil. Je zvyklý. Brblal něco o “nesamostatné a nesvéprávné” osobě, která příště letí povinně také. I kdyby dvouletý měl celý let prořvat. To bude zase vejvar pro ostatní cestující. Držte mi, prosím, palce.
