Duševně zaostalá těhotnou

Těhotenský test jsem neměla ještě ani vychladlý a muž již na všechny strany hlásal, že budeme mít dítě. Má skepse a naštvanost dosahovaly vrcholu: “A co když mi tam doktor místo haranta najde nádor?! Co budeš lidem říkat pak?!”

Dobře, muž se výjimečně projevil jako ten soudnější z nás; doopravdy čekám dítě. Ale teprve pár týdnů, takže vám za pár dnů můžu říct, že teda dítě nebude (aneb víme jak je to s předčasným vytrubováním těchto zpráv).

No a zase začíná mé těhotenské tóčo. Jednak si žaludek přirozeně zvrací, kdy ho napadne. A jednak hlavně já, nekompetentní osoba, žiju bez svých psychofarmak. Oni samozřejmě odborníci tvrdí, že existují antidepresiva vhodná k užívání v těhotenství, ale taková antidepresiva nejsou pro mě. Bohužel. 

Takže si živořím na ubohé, nízké dávce léků. A muž uklízí ještě více. Muž pečuje ještě více. Muž je teď středobod naší domácnosti, takže se ho snažím nenaštvat. A když už ho teda naštvu, tak afektovaně vykřikuji: “Já těhotná! Já těhotná!” To kdyby mě náhodou chtěl opustit.

Krom konstantně vysoké únavy nastávají občasné propady. To mám depresi jak sviňa. To nevstanu z postele. To nepečuji o dítě. To nedělám nic. Jen ležím a případně brečím. Nutno dodat, že za ty propady můžu být ráda, páč v horším scénáři bych takhle mohla trávit celé těhotenství.

Psychiatr mi udělil žádanku na psychoterapii. Víte, já jsem v terapii snad celý život. Jsem vyterapizovaná cvičená opice. A když bude nejhůře, tak mi prý hlavu proženou mini elektrošoky, které ublíží jen mým kognitivním funkcím, ale dítěti nikoliv. Jo, bude to zase jízda. V minulém těhotenství jsem neblogískovala, protože PROPAD, ale teď jsem přece jen poučená matka, co se musí starat o jedno již existující dítě, takže fungovat a psát budu.

Prosím Vás, odpusťte si nějaké sýčkování o nezodpovědnosti atd., mé děti přicházejí na svět jen a jen plánovaně a zodpovědně. A za další, na všechny chmurné předpovědi je mistr světa má tchyně. Tu jen tak něčím netrumfnete!

Poselství článku? Buďte shovívaví ke všem těhotným světa. Hlavně ke mně. Až na vás budu zírat a mlčet, nebo až přijdu na schůzku pozdě, nebo nepřijdu vůbec. Až bude dítě i já oblečené neoblečené. Však je to jen 9 měsíců! Dvě děti a se svými reprodukčními ambicemi končím definitivně. Fakt.

Korektně se samozřejmě lidé s depresí označují jako lidé s duševním onemocněním! Ovšem já si momentálně přijdu jak vygumovanej králíček azurit, proto ta zaostalost.