Co oči vidí, srdce bolí!

Příhody z článku “Co oči vidí, srdce bolí” spadají do série mých ne zcela chvályhodných skutků, ukazují mě jako netaktní, hašteřivou ženskou, jejíž domácnost a život je na pokraji chaosu.  

Co oko nevidí, fotoaparát rád zvětší

Fotografie rozesílám zásadně hromadně, bez dlouhého rozjímání; já teď obecně se dvěma mrňaty na krku málokdy zapojuji vyšší kognitivní funkce. Pravda, od jisté doby si už dávám trochu větší pozor, abych neposlala tchyni dítě koupající se v listopadu v řece a podobné “jasné” prohřešky proti přírodě. Jenže i tak jsem schopná dalších kiksů… Přítelkyni jsem poslala skupinovou fotografii, kde byl mimo jiné i její ex. Člověk by čekal, že po několika letech odloučení, po x partnerech, je to jistojistě neškodný akt. Omyl! Přítelkyně neváhala, ex milého, tedy již nemilého, si zvětšila... 

Telefonát v devět večer od přítelkyně, která mi zásadně nevolá: “Cos mi to poslala?”

Já, zmatená, šokovaná: “Ehm... Děti a naše přátele.”

Přítelkyně silně rozhořčeně: “Proč jsi mi to udělala?!”

Já stále zmatená, stále šokovaná: “Co?”

“Víš, co má ON na krku?!” Nevěděla jsem. Nevadil ji její nemilý, ale jeho skoro pubertální přívěšek, jeden dílek puzzle, který zapadá do druhého puzzle. Taková banalita, řekl by nezainteresovaný jedinec, řekla bych já, vypatlaná z plen a umělého mléka. Vždyť je to jasná blbina, zvláště když přítelkyně přece roky ví, že žije s jinou... Trochu jsem to chtěla zlehčit svým cynickým (ne)humorem o vyspělosti někoho, kdo ve třiceti nosí podobné tretky, vždyť si hraje na puzzlíky! Přítelkyni to vtipné nepřipadalo. Kajícně jsem se omluvila, kajícněji se doprošovala. Ji ve finále pobouřilo, ze během jejich vztahu by takovou blbinu nenosil! Však ano, však s ní měl ještě rozum, chlácholím přítelkyni...  Uf, málem mě jedna blbá fotka a má věčná nepozornost stála přátelství. Jaké štěstí, že je lockdown, že skupinové fotky jsou již tabu!

Co oko nevidí, babička vyčmuchá

Od dob Výměny manželek panuje nebezpečné přesvědčení, že špínu, fleky a jiné bordel nešvary v bytě mají jen lidé nevzdělaní, násilní, děti zanedbávající. Babička nevynechá ani jeden díl, ráda mi pak pokaždé převypráví celých šedesát minut úpadku a na pořádek je obzvláště háklivá. Abych to upřesnila, je obzvláště háklivá na mé skvrny na lince! Je schopná nalézt i tu nejmenší! Tudíž člověk prostě a jednoduše očekává, že její domácnost je vyšpíglovaná eňo ňuňo. Ale houby! 

Při mytí a utírání nádobí:

Já s povznesenou blahoskloností: “Babi, na talíři je zbytek rajský.”

Babička popuzeně: “Nic tam nevidím.”

“Babi?!” Vezme tedy ukřivděně talíř a znovu jej umyje.

Opět já, tentokrát v hašteřivém tónu: “Hlavně, že u mě kontroluješ každou škvíru! Moji špínu vidíš.”

“To je něco jiného, ty máš přece dítě!”

Já, s jasnou mravní převahou: “No právě!” Drazí a nedrazí, mám doma špínu hlavně kvůli dětem! Babičko, ty bys mohla vědět, že základku jsem dochodila, násilná jsem asi jako akvarijní rybička a zanedbaná jsem tady tak maximálně já. Jo, a moje linka!

Co nikdo nikdy nespatřil, to můj muž objevil

Nejvíce bystrozraký je ovšem můj muž. Ten je vážně extra klasa, zmerčí každé mé “pochybení”. To je až trochu bizár, ovšem, neboť vidí i to, co je jiným očím skryto. 

Muž dramaticky stylem “konec světa se blíží”: “Dítě zvrací!”

Já s nezájmem: “Jo, zvrací.” Neboť takové mimino ublinkává prostě furt. To je jasný fakt.

Muž pobouřeně: “Po mém krmení nikdy nezvrací! Že ty ho krmíš nějak divně?!”

Rozumějte, na krmení lahvičkou je potřeba nějaké zvláštní gró, spešl vzdělání, jež u nás vlastní jen můj muž. 

Navíc muž má občas maniakální, obsedantní sklony, zděděné zřejmě po své matce. Poslední dobou je až nemocně posedlý úklidem nádobí. Je to natolik vážné a otravné, že než dopiju kafe, tak mi odnáší hrnek. Asi nás díky muži mine situace nedostatku čistého nádobí, ale možná mi spíše vyhovoval systém “ uklízím, když je patrný velký rozdíl před a po”. Bohužel se mužova mánie vztahuje především na věci na stole, ale takové fleky na lince jsou mu putna stejně jako mě. 

Nutno dodat, že navzdory mým výše sdíleným domnělým i nedomnělým přešlapům, mě přítelkyně, babička i muž nadále tolerují. A já láskyplně toleruji je.