Být blogerem není žádná zábavička pro slabé povahy. Bloger je děsně out (Instagram teď válcuje všechny Fejsbůčky a blogísky), tedy taková věčně nepochopená a zhrzená duše (protože všichni kolem jsou vtipnější a chytřejší než vy).
Býti blogerem je prostě dřina.
Protože dneska po psaném žvástu nevzdechne ani pes. V záplavě obrázků na Instagramu, pak vypadáte pěkně trapně. Nemáš fotečku s šálkem vystajlované kávy? Tvůj ksichtík neladí s barevnými filtry? Tak to máš holka smůlu, v této internetové branži neobstojíš.
Protože všichni čtou jen nadpisy, ze kterých vyvozují překvapivé závěry. Kdysi jsem psala, že mi jistý pán seniorského věku nabídl své sexuální služby (zadarmo tedy). Tuto jistě jedinečnou nabídku jsem tenkrát laskavě a s empatií mi vlastní, přesto rázně a jednoznačně odmítla, což bylo z článku více než patrné. Nicméně mi dalších několik měsíců chodily obdobné skvělé návrhy od mužů 65 plus, zároveň mi další dobré duše posílaly podnětné rady jak se zbavit sexuální deviace (v tomto bodě gerontofilie).
Protože další extrémisté naopak rádi analyzují každé slovíčko. Můj bývalý přítel z mých blogových zápisků konečně pochopil “co jsem za zrůdu” (4 roky po mém boku a nevěděl nic, teprve pár mých rádoby vtipných kydů mu zjevilo PRAVDU pravdoucí).
Protože to žere čas a zabíjí optimistické přesvědčení o světě. To chci být slušná a hodná dívka, tak odepisuji na komentáře, reaguji na e-maily. Což je to nejmenší. Kámen úrazu je, že pak nad tím vším i přemýšlím. A prostě i když fakt usilovně přemýšlíte a přemýšlíte, tak stejně na vzkazu “JSI KRÁVA” nic kloudného a hlubokomyslného nenajdete.
Protože přátelé a známí čekají, že o nich napíšu (každý se považuje za originálního a něčím speciálního, problém je, že takoví jsou nejnudnější) . Pak jsou naštvaní, když o nich na blogu ani nekváknu. Paradoxem je, že nejvíce rozzuření jsou ti, o kterých nakonec něco sesmolím, to jsem pak za neschopnou, protože jsem nedokázala zachytit skutečnou esenci jejich osobitosti.
A stejně zase píšu.
