Proč se vyhýbáme dělat věci, o kterých víme, že jsou pro nás dobré? Protože ještě věříme tomu, že k vysněnému životu na pláži, k vysněnému tělu a hlavě, která dokáže myslet v několika světových jazycích, existuje nějaká zkratka.
Chceme to zkrátka "vošulit", protožesi myslíme (ha, ha, ha), že dostat se k tomu vysněnému zkratkou a ještě nejlépe s co nejmenším možným úsilím, by byla paráda.
N E B Y L O ! ! !
Když by nám tohle všechno padalo do klína, tak jak by to vypadalo?
Nebavilo by nás to. Co je na tom být hned v cíli a nehnout proto ani prsem? Byly bychom v tom zasmrádlém pohodlíčku rozkydlí a nevěděli bychom, co roupama dělat. Ani v nejmenším bychom neměli šanci si například užít báječný oběd v luxusní restauraci v centru Benátek, neboť bychom neznali, jaké to je na něco takového nemít peníze.
Pocit ŠTĚSTÍ je pocit vnitřního RŮSTU.
Takže žádná muška jenom zlatá. Ale progres.
- Ten pocit, kdy se Ti navzdory všem vnějším situacím povede strávit den v nádherném vnitřním klidu.
- Ten pocit, kdy navzdory všem vnějším situacím zůstaneš v souladu se svými životními hodnotami, se svými prioritami - znáš je???
- Ten pocit, kdy se Ti kontinuálně daří dávat to nejdůležitější na první místo.
Teprve potom se dokážeš opravdu zastavit a zadívat se na krásu rozkvetlé květiny a podívat se na nebe a tam si uvědomíš, že je to vlastně tou nejdůležitější částí Tvého nejdůležitějšího...
Takže KONEC POHODLÍČKA,
ale naopak. Začni se dávat do nepohodlí. Začni se už konečně učit ten nový jazyk, sportovat, otužovat se, pravidelně psát... A přestaň být sama sobě překážkou! Každý den si uvědomuj, jak často sama sobě škodíš. Kolikrát denně vytrvale nasloucháš svým vlastním Našeptávačům, kteří Ti říkají, že nejsi dost hezká, že jsi tlustá, stará, že ona je lepší nebo že jako máma stojíš za prd?
Dost možná Ti Tvoji Našeptávači logicky vysvětlují, že dnes se na to (cvičení, protahování, psaní, meditování, otužování nebo na nová slovíčka) můžeš přece vykašlat, protože:
- je venku ošklivo,
- je čtvrtek,
- to už stejně nemá cenu,
- to zas tolik ještě nehoří,
- na to stejně nemáš,
- si to zkusila už tolikrát a nikdy to stejně nevyšlo.
Je potřeba vědět, že naši Našeptávači tu nejsou proto, aby nás ničili, ale naopak proto, abychom si díky jejich urputnosti a chladnokrevné nekompromisnosti
stoupli do vlastní síly. Není tu však řeč o bojovné síle, ale o
hlubokém uvědomění si života v nás...
Nebuď sama sobě překážkou, neb jak již dost možná sama dobře víš, je to opravdu zbytečné, bolestivé, nic kloudného nepřinášející a rozhodně si nic takového nezasloužíš.
S láskou k Akci Edita
