Někde jsem slyšela, že na tu naši nádhernou planetu Zemi se prý stojí fronta. Dostat šanci se sem narodit je tedy jako ta nej výhra na světě. Máme totiž šanci si tu na plné obrátky prožít lásku, závist, svobodu i vězení...
... přátelství, radost, víru, nenávist, fantazii, zpěv, smích, pomluvy a to něco, čemu jsme se rozhodli říkat realita. A když by náhodou nebylo do čeho píchnout, vždy tu jsou přeci otázky po smyslu života, výčitky, stížnosti, vztek, sex a pozitivní energie.
Představte si, že pravděpodobnost vašeho narození do této doby, těmto rodičům, na den a hodinu, které jste si pro své narození vybrala a s DNA, která vám tepe v žilách je prý, a teď pozor, musela jsem si najít, jak se to číslo čte… takže, tramtadadááá, tato pravděpodobnost je prý jedna ku čtyři sta biliónům (1 : 400 000 000 000 000). Síla, že?
Pravděpodobnost, že jste tady, je 1 : 400 000 000 000 000.
Ááááááááááááá...
Takže mi tak nějak začíná docházet (ano, jsem rychlík), že to, že tady a teď píši tento článek, v tomto těle, s kručícím břichem a při řevu sousedovi sekačky na trávu, je totální zázrak. Kdyby nebylo 14:51, tak bych si šla hned lupnout oslavného frťánka.
Už v pětatřiceti jsem si snila o oslavě svých čtyřicátin. Něco jako představy princeznovské svatby. Jen bez příbuzných a bez hádek s nastávajícím. Zkrátka lidi, se kterými je mi fajn.
Čtyřicítka je magická.
Našla jsem tedy v sobě odvahu a požádala Vesmír, koho taky jiného, o vysněnou oslavu s kamarádkami, kterých si bezmezně vážím a v jejichž přítomnosti slintám blahem. K tomu jsem si přála být na milovaných horách, a protože jsem se narodila v lednu, tak samozřejmě i na lyžích alias na skialpech. Také jsem si moc přála, abych tento víkend strávila v pohodě, v lásce, v radosti, ve smíchu (byla jsem si vědoma, že to už jsem tedy v "přání si" dost hustá). A aby tento víkend se mnou byla moje maminka, a abych nemusela řešit vůbec nic jiného než sebe.
Tak a teď se Vesmíre ukaž.
Naše přání se prý dokáží plnit na to tata. Jediné, co se od nás chce, je umožnit našim přáním, aby se splnily. Aha!!! A to se děje tak, že se vědomě dostaneme do vibračního souladu právě s tím daným přáním. Hmmm... Že nemáme v hlavě, v těle ani v jedné buňce ždibeček pochybností. Jednoduše řečeno, že se zkrátka hodíme do pohody a nekrmíme v sobě žádné nesmysly, po kterých se necítíme dobře.
Lehké jako facka, že? Takže dejme tomu, že si přeji dům na Floridě. Nádhera. Jenže v ten moment se dostane mé přání pod palbu nesnesitelných myšlenek a pochybností: „Cožééé? Zbláznila ses? Jsi zhulená? Dovol, abych se nahlas zasmála!!! Taková blbost, co to kecáš? Blaaa, blaaa, blaaa…“ Jedna prima kámoška za druhou a dům na Floridě je slušně řečeno v prachu.
Tak a teď mé smradlavé myšlenky ohledně vysněné oslavy:
- Je to totálně trapný! T-O-T-Á-L-N-Ě!!! Vždyť je ti čtyřicet!!! Čtyřicítka se už neslaví. Podívej, kolik lidí to neslaví. Jsou moudří a vědí, že je to spíš k pláči než k oslavě.
- A víc sebestředná už být nemůžeš, viď? Myslíš si, že si kvůli tobě vezmou všichni volno, zařídí si hlídání dětí a stráví s tebou víkend na horách? A ještě ke všemu na nějakých debilních skialpech? Hergot, co je komu do tvých přání? JSI NORMÁLNÍ?
- A ty si klidně odjedeš od rodiny? Narozeniny jsou snad hlavně o rodině, ne??? PROBER SE!!!
- A ty si myslíš, že ten skialpinový výstup zvládnete? Vždyť na tom žádná z vás nestála. Je to naprostý extrém. Jako bys nevěděla, že skupina žen je skupina žen! Emoce na houpačce.
- A teď to nejhorší, za co půjdeš určitě do pekla! Ty jsi snad zapomněla, že tvůj milovaný syn má narozeniny hned druhý den po tobě? Chceš mi tady říct, že… no to snad nééé!!! Cožééé??? Ty lůzo jedna, ty nebudeš doma na narozeniny svého syna???
Zkrátím to. Byl to nádherný, přenádherný víkend se vším, co jsem si kdy ?vysnila a ještě tisíckrát víc. Ten večer, po nočním výstupu tmavým lesem s čelovkami na čepicích, jsem si nalila sklenici vína, rozhlédla jsem se kolem sebe a vytryskly mi slzy do očí. Byla jsem obklopena? třináct?i? nejbližšími?, které tu byly proto,? aby se mnou prožily můj vysněný sen.?
Z celého srdce DÍKY.
