Před rokem jsem zpracovával a prezentoval mou práci na téma "Václav Havel". Tato práce mi svým způsobem změnila život a probudila ve mě hrdost na naše dějiny. Ukázala mi cestu k odkazu Václava Havla, který nám zde zanechal.
„Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí“
Václav Havel
Byly doby, kdy se lidé báli říct svůj názor. Doby, ve kterých byla svoboda pouhým snem a něčím, co se zdá být nedosažitelné. Lidé, kteří si v době režimu odvážili říct svůj vlastní názor byli tvrdě potrestáni. Režim je vyhodil z práce nebo dětem z jejich rodiny zabránil přístup k jakémukoliv studiu. Takovéto procesy se nám dnes zdají jako něco, o čem se dočteme pouze v učebnicích. Opak je však pravdou. Ta doba, kdy nám vládla komunistická strana je pro některé lidi stále živou vzpomínkou.
Je to téměř rok. Učitelka, která nás učila základy společenských věd nám nabízela témata, která jsme měli zpracovat v prezentaci a přednést před třídou. Jedním z témat byl Václav Havel. Pro mě to byl tehdy člověk, kterého jsem znal jako posledního prezidenta Československé republiky a prvního prezidenta České republiky. Nevím, jak se to stalo, ale při vyslovení jména Václav Havel jsem zvedl ruku a projevil zájem o zpracování prezentace. Na prezentacích jsem si nechal vždy záležet.
Prezentaci jsem začal zpracovávat druhý den po zadání. Při nastudování všech materiálů jsem měl slzy v očích. Jméno Václava Havla se objevovalo ve všech zdrojích napříč celým světem jako jméno demokrata a bojovníka za lidská práva. Postupně jsem si začal uvědomovat, jak velký státník to byl. Ty řádky, které vysvětlovaly život Václava Havla byly neuskutečně inspirující. A stránky, které jsem četl na téma Sametové revoluce ve mě vzbudily skutečnou hrdost na naše dějiny a národ. Po dobu zpracovávání celé prezentace jsem nezapomněl jméno Václava Havla probírat také se svými rodiči. Moje babička, kterou mám velmi rád, mi o Václavu Havlovi vyprávěla. Vyprávěla mi o Sametové revoluci a o tom, jak napjatě sledovala dění na Václavském náměstí. To vyprávění bylo hodně emotivní a nezapomenu na něj. Uvědomoval jsem si stále víc a víc jak důležitý boj za svobodu byl a stále je.
Do prezentace jsem dal skutečně všechny informace, které byly. Od obrázků z mládí až po konec Sametové revoluce a novou éru českých dějin. Nezapomněl jsem také na obrázky z pražského jara. Dodnes mám tyto obrázky na svých úvodních fotkách na sociálních sítích. První snímek prezentace byl s fotkou Václava Havla a jeho nejdůležitějším citátem, který všichni známe - „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Během 5 hodin práce jsem měl hotovou celou prezentaci a čekal mě jen přednes před třídou. Bylo zajímavé, že den, kdy jsem tuto práci prezentoval jsem bral jako výjimečný. A ten del skutečně výjimečný byl.
Prezentování mi trvalo zhruba 45 minut, tedy celou jednu vyučovací hodinu. Došlo jak na téma týkajícího se života Václava Havla, tak i na Pražské jaro a na Sametovou revoluci. Nezapomněl jsem taky na pohřeb Václava Havla. Po skončení prezentace mi učitelka řekla větu, kterou si dodnes pamatuji a dlouho na ni nezapomenu. Zněla takto: „Prezentoval jsi nám to tak, jako kdyby jsi tam skutečně mezi těmi lidmi byl. Bylo to úžasné“. Pro mě to byla největší čest, kterou mi kdo mohl říct. A proto si toho neskutečně vážím.
Dodnes se dívám na dvě části pohřbu Václava Havla. Ta první, ve které mluví zhruba 5 minut Madeleine Allbrightová a shrnuje zážitky a vzpomínky na Václava Havla. V té druhé části mluvil Karel Schwarzenberg. Člověk, který měl tu čest pracovat po boku Václava Havla za dob rozkvětu naší republiky a našich dějin. Tehdy pronesl větu, na kterou také nezapomenu. Zněla: „Pane prezidente Havle, za pravdu a lásku a jejich vítězství budeme nadále bojovat, neustaneme, můžete se na nás spolehnout“. A stejně jako před rokem mi i dnes při těchto proslovech Václav Havel chybí.
5. října by Václav Havel oslavil 79. narozeniny. Jeho život je pro mě obrovskou inspirací. Za jeho činy mu děkuji dodnes. Nebylo státníka, kterého bych si snad vážil víc. I já jsem rozhodnut chránit odkaz Václava Havla a zachovávat jej v naší republice.
Tímto komentářem bych chtěl poděkovat také mé paní učitelce, na kterou moc rád vzpomínám. Právě ona mi pomohla nalézt cestu k Václavu Havlovi a vůbec chápání celého světa. Naučila mě, že i pomocí zpracovávání těchto prezentací si můžeme z daného tématu vzít mnoho k našemu poznání. Paní učitelko, moc Vám děkuji. Nezapomenu na to.
