V souvislosti s útoky v centru Paříže si často klademe otázku zda jsme ve válce. Pokud skutečně ve válce jsme, je třeba si odpovědět s kým.
Teroristické útoky v Paříži změnily Evropu. Uvědomili jsme si, že je samozvaný Islámský stát schopný rozpoutat nelítostné krveprolití desítky nevinných lidí přímo v centru města, o kterém často mluvíme jako o místě, které chceme navštívit a ve kterém bychom chtěli třeba i žít. Nepředstavitelné se stalo realitou, která nás nejen bolí, ale vystavuje také otázkám, na které není lehké si odpovědět.
Samotná otázka a odpověď na otázku zda jsme ve válce možná není tak těžká, jak se z prvních vět mého komentáře může zdát. Útoky v Paříži se dají klasifikovat jako válečný akt, kterým chce Islámský stát v Evropě rozšířit strach a také psychologickou válku, vedenou proti slušným muslimům a také proti uprchlíkům. Otázka s kým jsme ve válce je však složitější a odpověď na ni ještě těžší. Proč? Díky zmiňované psychologické válce vedené samozvaným Islámským státem si často pleteme skutečné nepřátele s těmi, kteří našimi nepřáteli nejsou a prchají před těmi, kteří v Paříži útočili.
V dnešním dílu Otázky Václava Moravce byl jako vždy zveřejněn výzkum, tentokrát týkající se toho, jak by měla Evropa reagovat na zmiňované teroristické útoky. Z průzkumů pro dnešní díl od společnosti Median vyčteme, že je více než 80% lidí přesvědčeno o tom, že současný terorismus v Evropě souvisí s uprchlickou krizí. Dá se tedy předpokládat, že je stále nadpoloviční většina lidí, kteří by odmítali přijímat všechny uprchlíky, bez rozdílu. A právě tato rozhodnutí nejen českých, ale celkově evropských obyvatel, je vítězstvím psychologické války samozvaného Islámského státu. Znevýhodnit všechny uprchlíky na úkor dvou pařížských teroristů, kteří do Evropy přišli v některé z uprchlických vln.
Již zmiňovaná psychologická válka samozvaného Islámského státu je skutečně úspěšná. Bojíme se, což je pochopitelné. Ale jako společnost se stále více stavíme k uprchlíkům negativně a vidíme v nich velké bezpečnostní riziko. Náš negativní postoj však může radikalizovat značnou část těch uprchlíků, kteří si naopak zaslouží naše pochopení a pomoc. Pokud budeme k uprchlíkům jako jednomu celku agresivní a budeme podléhat populistickým politikům napříč spektrem, zapříčiníme si sami radikalizaci těch, které neprávem odsuzujeme. Uprchlíci pro Evropu představují určité bezpečnostní riziko, to však není tak vysoké, abychom odmítali přijímat všechny.
S kým jsme tedy ve válce? Nejsme ve válce s muslimy ani s uprchlíky. Jsme ve válce se samozvaným Islámským státem, který zneužívá náboženství k páchání těch nejodpornějších zločinů a psychologickou válkou, které nesmíme podlehnout. Uprchlíci, kteří skutečně prchají před zvěrstvy páchané teroristy a radikály se nesmí v Evropě cítit jako zločinci a jako někdo, koho se bojíme a chceme mu ublížit. Pokud nechceme podlehnout psychologické válce, nesmíme je svými činy radikalizovat. Ti uprchlíci, o kterých víme, že v minulosti bojovali v Sýrii a Iráku musí být tvrdě potrestáni, což souvisí s rozšířením pravomocí tajných služeb.
Nabízí se také doplňující otázka jak zvítězit? Celosvětové společenství si po útocích v Paříži uvědomilo, že je na místě jednat nejen diplomaticky, ale vojensky, konkrétně zintenzivněním náletů na strategické cíle samozvaného Islámského státu. A začít přemýšlet nad pozemním útokem, což nebude vzhledem k situaci v Sýrii a Iráku jednoduché, protože se zde nachází příliš mnoho skupin o kterých nevíme, jací vlastně jsou a jaké jsou jejich záměry. Ale pokud chceme skutečně Islámský stát vojensky porazit, bez pozemního útoku se vzdušnou podporou to zřejmě nepůjde. Mezinárodní společenství musí prokázat skutečnou snahu a podstoupit také neoblíbené kroky, mezi které musí zařadit především dialog se současným vládcem Sýrie Asadem Bašárem. Protože bez Asada to nepůjde, bohužel. Důležitá je také spolupráce s Ruskem, které v Sýrii stejně jako ostatní hráči hájí své zájmy, avšak nálety míří ruské letectvo také na opoziční vojáky, kteří chtějí svrhnout zmiňovaného Asada.
Samozvaný Islámský stát neporazíme pouze vojensky. Ideologie těchto teroristů a propracovaná psychologická válka působí na tisíce muslimů, kteří podlehnou propagandě o "svobodné muslimské zemi" a sní o tom, že se jednoho dne připojí k Islámskému státu, byť by za něj třeba nebojovali. Těmto muslimům musíme jako společnost nabídnout šanci k čestnému životu a možnosti uznávání své víry. Pokud bychom tyto muslimy, v některých případech uprchlíky, chtěli mezi námi, musíme jim jasně vysvětlit pravidla. Ta pravidla spočívají v dodržování zákonů dané země a respektování kultury a tradic. Zároveň však nesmíme dovolit, aby vznikala ghetta stejná jako jsou ve Francii. Právě na tyto ghetta míří psychologická propaganda samozvaného Islámského státu, ze kterých se poté mohou někteří jeho obyvatelé dostat do Sýrie a Iráku, a poté zpět do Evropy.
Nepodléhejme psychologické válce. Neodsuzujme uprchlíky jako jeden celek, snažme se nebát samozvaného Islámského státu a nepodporujme ty populisty, kteří nás ženou do války s těmi, kteří mají společného nepřítele jako my.
