Imigrace uprchlíků ze Sýrie je nejen ekonomickou zátěží, ale taky morální zkouška našeho chápání demokracie. I demokracie má své mantinely, nejde ale odsuzovat skupinu poklidně a čestně žijících lidí, kteří mají své přesvědčení a tradice.
Jak chápete demokracii? Já osobně ji chápu jako svobodu slova, názoru, přesvědčení a víry. Je to forma naprosté svobody, kterou si musí každý jedinec vážit. Přesto se ale v naší společnosti najdou jedinci, kteří pohrdají demokracií a staví kolem ní čím dál užší mantinely. A to podle mě není správně.
Na co narážím? Po atentátu v Paříži se zvedla v Evropě obrovská vlna odmítání islámu a přistěhovalců, to už víme. Co je ale alarmující? Tématu přistěhovalectví se chytli ti, kteří se opírají o přímou demokracii a přesto však odmítají muslimy jako celek a staví se k nim jako k jedné skupině radikálních (nebo potencionálně radikálních) muslimů, kteří se musí mstít Evropě a Spojeným státům za každou cenu. Narážím na některé osoby, kterým se dobře žije v demokracii, ale sami ji chtějí narušit. Některým z nich říkám populisté, některým radši neříkám nijak. Určitě není demokratické odsuzovat lidi za jejich víru a přesvědčení, to prostě pohrdá celým systémem. Ve svém článku (přejedete na něj přes kliknutí sem) jsem se zamýšlel nad tím, jak se má celá Evropa postavit k syrským uprchlíkům. K lidem, kteří ztratili své domovy a byli nuceni přesunout se do uprchlických táborů. Naskytla se tedy otázka, zda přijímat nebo nepřijímat uprchlíky.
Já osobně to rozděluju na dvojí chápání. Prvním je chápání morální. Je morální nabídnout pomoct těm, kteří ji potřebují. Těm, kteří žili stejně jako my, chodili do práce stejně jako my a vedli čestný život. Ale v jejich životě narozdíl od našeho se naskytla hrozba jménem Islámský stát. Jejich postup napříč Sýrií a Irákem je donutil k opuštění svého domova a u některých případů i země. Z tohoto hlediska se tedy snažím vžít do životů těch, kteří museli ze svého domova odejít. A i proto je pro mě morální povinností podpořit tyto lidi, kterým osud nepřál. Morální povinnost má však svoje zádrhely a rizika, a právě toto se týká mého druhého chápání této imigrace.
Mé druhé chápní nazývám logicky bezpečnostím rizikem. Je samozřejmé, že kultura Evropská a Blízkovýchodní se naprosto liší. Ať už jde o chápání Boha jakožto takového, nebo jen o praktikování tradic v rámci svého náboženství. A vždy, když se liší určitá část společnosti s tou druhou částí, dochází k nepříjemným sporům. Příkladem mohou být ti lidé, kteří chodí, podle mého názoru pochody proti Islámu. Chápu to tedy jako bezpečnostní riziko pro naši republiku i společnost. Přesto ale věřím v Bezpečnostní informační službu (BIS), která zkoumá minulost 70 uprchlíků, kteří potřebují nutně zdravotní péči, která bude trvat delší dobu.
Demonstrace proti Islámu
Možná jste si všimli, možná ne. Ale podle mých článků lze usoudit, že jsem zastánce demokracie. Tedy jak jsem psal, svobody víry, názoru,slova a přesvědčení. A pochody proti Islámu mířený na české muslimy a přistěhovalectví chápu jako pochod proti přesvědčení a víry skupiny, na kterou tyto demonstrace míří. O to víc jsem potom ještě znechucený tím, že se demonstrace zúčastňují někteří politici.
Nectím ty, kteří mají svou stranu postavenou na populistických tématech, na které zkrátka lidé slyší. Zároveň se mi nelíbí, že jsou muslimové žijící v naší republice "hozeni do jednoho pytle". To podle mě není správně
Proto si tedy myslím, že odporovat jakémukoliv jedinci v jeho názoru a přesvědčení je špatné. Jeho přesvědčení a víra však nemůže ubližovat všem kolem, na tom se shodneme. Musí to být zkrátka forma víry, která nikomu nezasáhne do života. Ano, můžeme říct nahlas "Ne radikálním muslimům!", ale nemůžeme brát všechny jako jednu skupinu lidí. A jak uvedla muslimka Kateřina Gamal Richterová v rozhovoru pro DVTV (odkaz zde), lidé se skutečně staví k muslimům zády. Protože předsudky jsou ty nejhorší projevy nepoznání, které mohou vůbec být. Osobně ale říkám, že nesouhlasím s některými názory paní Richterové, přesto je ale důležité poznávat názory i muslima/muslimky. I to je důležitý bod demokracie. Sebepoznávání a seberespektování.
Podle některých redaktorů a analytiků je totiž ono odsuzování muslimů záměrem Islámského státu. Jejich záměrem je pošvat Evropu proti muslimům, kteří se budou cítit logicky poškozeni. Tímpádem zde logicky může vzniknout nenávist vůči Evropě a touha bránit se, případně se i mstít (radikalizace). Když se nad tím zamyslíme, je to skutečně logické.
Ná závěr článku přidávám fotku, kterou jsem získal z Twitteru. Egyptští muslimové chrání křesťany při modlení. Na dotaz jednoho čtenáře bych podotkl, že je s největší pravděpodobností chrání před radikálními muslimy.
Fotka ZDE
