Jívová je malá podhorská vesnička s bezmála 580 obyvateli (k 1.1.2014), která je svou polohou svým způsobem unikátní. Z Olomouce je svými 20km stále dostupná a zároveň na ni zatím ještě nedosáhly nenasytné pařáty masové satelitní výstavby.
Tento nešvar se však tlačí všemi směry a je jen velmi těžké odolat. Tedy nebylo by to zas tak těžké, kdyby existoval dostatečně jasný a specifický územní plán a místní pravidla, která by dokázala uchránit tuto vesničku před przněním.
Je to pro mě opravdu zvláštní zjištění, ale zároveň je přece tak logické. Připadá mi, že někteří "starousedlíci", což je v případě Jívové sice trochu úsměvný termín, neboť takových opravdových jsou tu jen dvě rodiny, jsou veskickostí své vesnice už nakolik znuděni, že by na Jívovou, krom již tradičních pouťových kolotočů, plných předražených cetek a laciné zábavy, dotáhli také trochu toho města, například v podobě sportovních center apod. Jsou to tací, co jsou schopni ve sto let starém domku udělat novou zateplenou fasádu, klasická dělená špaletová okna nahradit jednolitou plochou oken plastových, trámový strop zakrýt sádrokartonem a historická kachlová kamna vyměnit za sklokeramickou indukční varnou desku.
Na druhou stranu se zde stěhují mladí lidé, kteří jsou si vědomi hraniční vzdálenosti Jívové od města a jdou sem z přesvědčení. Chtějí žít na vesnici a to vesnici se vším všudy. S časně ranním kokrháním kohoutů, sobotním zvukem motorových pil, věčně rozštelovanými kostelními hodinami, babkami, stojícími 10 minut před otvírací dobou před obchodem, aby stihly rohlíky, ale hlavně s neokoukatelnými panoramaty, sudetskými domečky a místní dominantou v podobě barokního kostela Sv. Bartoloměje. Takoví lidé si zde buď postaví katalogovou novostavbu, která sem sice vůbec nepatří, ale zatím jim v tom nic nebrání, nebo v lepším případě propadnou kouzlu starého a vybydleného domečku, který přijmou s veškerými jeho původními dispozicemi a s respektem k dřívějšímu způsobu bydlení provedou šetrnou rekonstrukci se zachováním původního ducha.
V současné době je na Jívové velkým tématem plánovaná výstavba dalších 5 větrných elektráren. Není zde prostoru se detailně zabývat celou problematikou, třeba co vede starostku ke spolupráci s pochybnou firmou nebo závaznými územními studiemi, které jejich výstavbu prakticky neumožňují. V duchu celé předchozí úvahy se nyní spíše zamýšlím nad tím, kde je ta rovnováha mezi paličatou nostalgií, respektem k historii, nezadržitelným pokrokem a třeba nízkoenergetickým bydlením.
Když je slunce ještě v peřinách nebo naopak se již do nich chystá a je to správné fotografické světlo, vyjdu na nejvyšší kopec v okolí nebo jen tak do polí a kochám se pohledem na vesničku, která se stala před lety naším domovem, na kopce, ve kterých je za dobrého počasí vidět i Praděd a nepotřebuji vědět víc.
