Znáte to, rýma, sopel a najednou není kapesník po ruce. Něco jako když se vám strašně chce na záchod a není kam, než do křoví. To pak rádi odložíte kdejaké společenské klišé.
Stejně jako slečna, která se ve frontě v olomoucké nádražní pekárně Mr. Baker dostala na řadu a dříve, než vyslovila své přání, s úlevou spatřila ubrousky, nachystané v nerezové nádobě na pultu hned vedle talířku na drobné. I vzala si jeden a letmým pohybem si utřela nos.
(Ale fuj! Fuj, fuj, fujtajblík.)
Hle však, jakého prohřešku se dopustila!
"Paní, ale ty ubrousky tady nejsou na smrkání!"
Slečna zřejmě něco špitla, nebylo to ale slyšet. Nicméně po nákupu a jejím odchodu se druhá prodavačka ptala první o co šlo a ta jí sdělila s patřičným výrazem nechutenství, že slečna si prý bude stěžovat, na což její starší kolegyně lehce pohrdavě odpověděla:
"Hmmm, no tak ať si stěžuje."
Co na to říct?
Je to o lidech. Přítomné "dámičky" z předražené pekárny, která z nádražního prostoru vystrnadila předchozí, ojediněle příjemnou pekárnu s neuvěřitelně rychlou obsluhou, se zřejmě do nějaké podobné prekérní situace nedostaly anebo pokrytecky 'syté, hladovému nevěřily'. Ubrousek je ubrousek. Je-li tam k dispozici všem, mohla si s ním slečna třeba venku ve křoví z odpuštěním utřít pozadí. A to, že si svůj nos utřela u pultu a ne jinde, byla zřejmě lepší varianta, než aby to vyřešila rukou, kterou by pak přebírala nákup či mince.
Později, když jsem stál na zastávce na autobus a zaznamenal, zejména nosem, vždy přítomné kuřáky, stojící za zastávkou, a obcházející tak zákon, jsem si znovu uvědomil, že je to zase jen o lidech. Anebo ta paní s tou cigaretou je opravdu tak hloupá, že nechápe, že je to jedno kde stojí, když tím ostatním smrdí pod nos?
