Svazijsko - Tuberkulóza, jak ji neznáte... - Africké Retro 7.

Původně publikováno v říjnu 2009. Další článek z mého afrického retro seriálu o životě na humanitární misi ve Svazijsku. V tomto článku trochu shrnu 4. měsíc na misi a uvedu "pár" slov o epidemii tuberkulózy.

Začínám si zvykat na denní život tady na jihu Afriky. A taky na množství práce, které nějak nemá hranice. (jak už to z oficiálního - "skrytého" - názvu naší organizace vyplývá;). Projektu dáváme naším přístupem a komplexností doslova mega rozměr. Tento týden to jsou 4 měsíce, co jsem na misi ve Svazijsku a mám pocit, že buď si všichni dáme trochu oraz nebo nás to všechny semele a vyhoříme dřív než naše roční pracovní angažmá. V této době navíc již třetí týden nespím z následků antimalarik. Ale to až v příštím článku o mé dovolenkové antimalarické jízdě.

Přestože máme pevně stanovený rozpočet, který mám v rámci administrace projektu na starosti, je vidět, že se dá za stejný množství peněz dělat mnohem víc muziky. Moji kolegové, kteří mají na starosti jednotlivé aktivity v rámci léčby HIV a tuberkulózy se začali usazovat stejně jako já a hlavně začali plodit zvýšené nároky na celou logistiku a administraci. Zdravotní péči poskytujeme v 18ti klinikách a třech zdravotních centrech v jižních regionu Svazijska - Shiselweni. Spolupracujeme s místním zdravotním systémem formou pravidelných "ordinačních" návštěv našich doktorů, zdravotních sester, lékárníků a laboratorních specialistů. Zároveň máme tým komunitních pracovníků a zajišťujeme i psychologickou pomoc.

V rámci logistických aktivit se podílíme na rekonstrukci jednotlivých klinik, včetně úprav pro minimalizaci přenosu tuberkulózy a dále stavbách např. spaloven bio-medicínského odpadu. S ohledem na výše uvedené aktivity pak řídíme celý harmonogram 13ti vozidel, nákup zdravotního i nezdravotního materiálu, stejně tak i jeho skladování a distribuci.

Tomu odpovídá i zvýšený nábor lidských zdrojů. V době příjezdu před čtyřmi měsíci jsme měli 75 místních zaměstnanců a teď už jsme na cca 110ti a nabíráme dále. Hlavně jde o nábor zdravotních sester, laboratorních pracovníků, lékárníků a sociálních pracovníků. Především ten zdravotní personál je oříšek a často to nejsou Svazijci, ale lidé ze Zambie a především Zimbabwe. Řídit tak logistiku, finance, personalistiku a další administraci je docela komplexní záležitost. Ale mám teď už docela stabilizovaný tým supervizorů a jsou vážně skvělí. Mám pouze jedinou obavu, aby mi nezačali vyhořívat. Z kanceláře je musím doslova vyhazovat. Jejich přístup k práci je užasný. Tady můžu bez obalu říct, že zdravotní personál, kterého je nedostatek, řeší furt něco. Pracovní dobu, přesčasy, cestovní náhrady... Posledně praní uniforem, které mne doslova zvedlo ze židle. Ale to musí vyřešit šéfová projektu, která je z toho někdy taky pěkně vytočená... 

Trochu to odlehčím a přidám zajímavou historku z našeho baráku. Začátkem září se ptám mého spolubydlícího -  doktora z Kamerunu, co se stalo, že mne neprobudilo jeho vstávání o půl šesté - kdy chodí běhat. Chrys naprosto vážně odpovídá, že nechce být sežrán lvy. Civíme s Anou na něj, když pijeme ranní kafíčko a on, že v novinách vyšla zpráva, že šest lvů a dva sloni utekli z nějakýho národního parku v JAR. Teď už úřady potvrdili migraci do jižního Svazijska. No naše mise je sice v Nhlangano na jihu Svazijska, ale ti lvy byli spatřeni v Lavumisa, což je dalších víc jak sto kilometrů od nás. Za jeden den stačili spasit dvě krávy, pár svazijských slepic a údajně směřují dál na sever. Přesto se divíme, proč je Chrys tak konsternován, že si nemůže zaběhat 5 km v okruhu našeho domku. Odpovědí už je jen jeho úsměv s tím, že lvi! jsou prostě lvi. Momentálně nikdo přesně neví, kde ti lvi jsou, ale my se nevzdáváme podvečerního běhání. Jak vidíte, zatím jsem naživu. 

"Pár slov k Chrysovi. Doktor Chrys, jak mu tady říkají místní zaměstnanci, se momentálně zaměřuje na léčbu HIV\AIDS. Když jsme s ním ale řešili náš projekt a jeho fungování, začal nám popisovat svoje zkušenosti z předchozích misí v Sierra Leone, JAR, Malawi… V Sierra Leone byl přímo během války, tak viděl ten masakr s mačetami, a my zjišťujeme, že jeho původní nebo primární specializace je chirurgie. Podle jeho komentářů se tam v rámci chirurgie dost vyřádil… Jeho působení v Malawi v jednom z největších uprchlických táborů na světě taky stojí zato. Naše další kolegyně tady na misi, která z Malawi pochází, mi poskytla přesnější info. Během a po válce v Mozambiku, došlo k emigraci obětí tohoto dlouhotrvajícího konfliktu a v Malawi se začaly objevovat uprchlické tábory. Jeden z nich čítal více než 100 tisíc uprchlíků. To je neskutečný číslo, když si představíte podmínky, v kterých ti lidé žijí několik let. Oproti tomu se zdá dlouhodobá léčba HIV pozitivních lidí ve Svazijsku jako podstatně menší zlo. Není zde zásadní problém se základní hygienou, ale popravdě jde jen o jejich polygamní kulturu. Nic proti ní nemám (osobně nepraktikuji;), ale bohužel má zde ta polygamie díky HIV a tuberkulóze fatální následky." 

Tuberkulóza...už není "jen" tuberkulóza

Moje kolegyně mne před měsícem poprosila vyfotit na nový plakát několik našich "Expert klientů," kteří pro nás pracují v klinikách a místních komunitách. Jak jsem již psal v předchozích článcích, jsou buď HIV pozitivní nebo na/po léčbě TB.

"Tito pracovníci, přestože jsou stále na léčbě, již mají výsledky, kdy od nich nehrozí riziko nákazy. Nejde ale jen o klasickou tuberkulózu. Bohužel se zde často setkáváme již z rezistentními a multi-rezistentními formami a to je dle našich doktorů naprosto jiná "liga." A bez obalu pěknej průser. V podstatě představuje tzv. DR/MDR/XDR- TB (multi-drug rezistant) zásadní problém. Přenáší se stejně jako klasická tuberkulóza, ale způsob léčení je mnohem agresivnější a dlouhodobější. Většina lidí s tuberkulózou - uvádí se 80% a více - jsou HIV pozitivní a léčba je tak kombinací obou nemocí. "Perličkou" je, že v případě léčby ..DR TB dostáváte třeba prvních šest měsíců dvě injekce denně a někdy i rok a k tomu berete léky na AIDS. Mimo to, že vás při léčbě bolí klouby, svaly, máte boule na těle, tak ve 30ti procentech případů ještě ohluchnete. Jsem laik a snad mne někdo při tomto psaní nepošle někam. Na druhou stranu v Evropě rezistentní tuberkulózu téměř žádný doktor nezná (Údajně málokterý zná protokol na standardní tuberkulózu). I v naši NGO se teprve snaží najít co nejvhodnější postupy léčby. Naši doktoři, jeden z nich světový specialista dr. Hermann Reuter, čelí dennímu dilema, jak co nejlépe zahájit léčbu. Zrovna dnes jsem s ním mluvil a sám přiznal, že je neskutečně frustrující, jak diagnostikovat a postupovat, aby pacienty doslova nezabil. Nejde totiž pouze o léčbu DR-TB, ale současně o léčbu nebo tlumení vedlejších efektů a nemocí z AIDS. 

Problém rezistentní TB je v tom, že vzniká nejčastěji nedoléčenou klasickou tuberkulózou. Lidé se cítí skvěle a přestanou brát tu stanovenou denní "hrst" prášků. Tím si sami vytvoří rezistentní tuberkulózu. Dostanou se tak do fáze DR-TB. Když i potom nenásledují správně léčbu - vynechávají či rovnou přestanou, vyvinou si multi-rezistentní TB (MDR-TB). V nejhorším případě se mohou dostat až do fáze XDR-TB. To už je vaše tělo rezistentní téměř na jakoukoli dostupnou léčbu. Co je závažnější, že se tato

DR/MDR/XDR- TB přenáší stejně jako "normální" TB. V odlehlých venkovních oblastech si tak jistě dokážete představit, jak se mohou tyto formy lehce šířit v místních komunitách. Pak stačí sednout do autobusu se zavřenými okny a vyrazit do města…a naopak. V kombinaci s HIV/AIDS (infikovaných je tady 25 až 40% populace) smrtelná záležitost ve velmi krátkém časovém horizontu. No snažíme se to dostat aspoň trochu pod kontrolu nejen sledováním/kontrolováním léčby pacientů, ale i doslova vyhledáváním nových. To je jedno z naprostých specifik tohoto projektu. Máme zvláštní tým, který mimo kontroly pacientů, zda následují léčbu, vyhledávají v odlehlých oblastech domek po domku nové případy. Výsledky jsou úžasný - teda jak to jinak nazvat. "

"Pro cestovatele rada, aby příliš neplašili a nebáli se cestovat do těchto oblastí. Na otevřeném vzduchu má TB velmi malou šanci. Proto hlavně v uzavřených místnostech nebo autobusech trvejte na otevřeném okně, resp. průvanu. Pak je to ok." 

No nic, fotím, aranžujeme různé situace, jak naznačit typické potíže tuberkulózy jako pocení, závratě, kašel a je u toho docela sranda. Dva týdny na to, mi volají naši komunitní zaměstnanci, že jedna z našich zaměstnankyň - Expert klientů zemřela. Ptám se ihned po kontaktu na rodinu, abychom mohli kompenzovat pohřeb a převoz těla, což je na místní poměry dost velká částka (asi 500 USD) - hlavně pak pro rodinu z odlehlé oblasti. Dostávám potvrzení od šéfové projektu, že můžeme uvedenou částku poskytnout. Až později si dle jména uvědomuji, že jde o jednu z těch, kterou jsem nedávno fotil. Probírám to večer s Annou a jsem z toho nějací nesví... Vypadala fakt v pohodě! Byla na léčbě MDR-TB, ale již s výsledky, kdy není schopna infikovat ostatní (jinak bychom ji nemohli zaměstnat). Přesto nechápeme a znovu probíráme, že během focení působila naprosto fit. Na druhou stranu to množství léků, které při léčbě tito pacienti musí brát je hrozný a dle doktorů to tělo prostě nemusí vydržet. Je to šílený.