Svazijsko - Na prvni tyden docela dost... Retro 3.

Původně publikováno 12. července 2009. Právě dnes 22.8. 2012 jsem v byl v kontaktu s logističkou, která na této misi v Nhlanganu právě působí. Humanitarní svět je nakonec dost malý. Potkal jsem ji minulý rok v Nairobi, kdy nám děl

Tento článek jsem psal v Maputo(u). Ano, taky si asi říkáte stějne jako já, co kurňa dělám v Mozambiku, když mám být na misi ve Svazijsku. Já tomu sám taky ješte nemůžu uvěřit. Ten první týden je nabytý tolika novými věcmi, že bych mohl psát nějaké komentáře snad denně (kdyby byl čas..).

Zkusím to popsat trochu popořádku. Od příletu na misi jsem tak nějak v jednom kole. Tento týden byl navíc v duchu výstavy fotek z oblasti Shiselweni - svazijskem regionu, kde pracuji. Téma asi nikoho nepřekvapí - TB a HIV. Mimo to, že jsem se zapracovával na log-administratorské pozici, lítali jsme kolem výstavy, kterou napůl organizovali kolegové z koordinačního centra v Mbabane, hlavním městě Svazijska. To napůl znamenalo, že jsme řešili vše až den pred výstavou a vlastně i v den zahájení. Někdy ta komunikace v těchto podmínkách není ideální.

Nakonec to dopadlo tak, že Sam (místní technik na projektu) vyrobil promítací plátno ze závěsů, vytvořil rám a vůbec to vypadalo dost profi. Horší už to bylo s připojením zvuku mezi laptopem a zesilovačem. (Pro projekci videa, co tady vlastně děláme a o spolupráci s místním zdravotnickým systémem). Na to, že "ten kabel" chybí, přišla naše místní organizátorka Lungile asi hodinu před zahájením. Takže jediné, co fungovalo, byl mikrofon připojený přes zesilovač. Jenže plánovaná videoprojekce bez zvuku by pak vypadala asi jako němý film. No to by se asi pozvaný místní starosta a "hejtman" jižního regionu Shiselweni trochu divil. Navíc, když jsme jej údajně tak dlouho ukecávali. Kabel jsme hledali po celým městečku, ale prostě nebyl. Vyřešili jsme to nakonec externím reprákem, který se používá pro mp3 přehrávače. Stačilo to i na konferenční místnost místní knihovny, takže se nakonec fiasko nekonalo.

Zahájení má půlhodinový skluz. Před knihovnou se shromažďují všichni pozvaní a začíná nejdříve divadelní představení, které poukazuje na stigma, že by se místní lidé neměli bát jít k lékaři, resp. na testy TB. Celá scénka byla fakt dobrá. Byla tam např. situace, kde matce není dobře, nemůže dýchat, je unavená, ale bojí se, že zjistí to, co je v místní komunitě nasnadě - zvlátě pak v regionu Shiselweni, kde působíme. Epidemie TB a HIV. 

 "V regionu Shiselweni, kde působíme, je odhadem 35-40% HIV pozitivnich."

"Tuberkulóza je obecně první oportunitní nemocí HIV. Často fatální, pokud se neřeší."

Její děti jí vysvětlují, že TB či HIV se dá "léčit" a je nutné nechat se co nejdříve otestovat a případně začít léčit. Celá scénka ma happy-end, když má jejich matka "jen TB" a po šesti měsících je vyléčena a cítí se strašně fit a plná energie. Vtipkuje nad tím, že je ještě mladá, že má hezkou postavu (to ta herečka fakt měla), že si ještě může užívat života a pak že může zestárnout a přibrat. Ještě lepší interpretace prodloužení života byl otec rodiny, kterému na hlavě vyholili koleno. Akorát se s tím vůbec nepárali a ta horní část hlavy byla vyholená vodorovně, což mělo nesmírný komediální úspěch. Končilo to zpěvem s hudbou od nedávno (v té době) zesnulého krále popu Michaela Jacksona "You´re not alone," se svazijskym textem na motivy léčby TB a HIV.

Dále jsem na výstavě potkal starostu Nhlangano (městečka na jihu Svazijska, kde sídlí náš projekt). Vzhledem ke skutečné demokratické volbě starosty Vás asi taky překvapí, že je starosta bílé pleti. Vypadá jak Němec s typickým knírkem. Jmenuje se Maswati a je rodilým Svazijcem. Taky mám pocit, že je snad jedinym rodilým bělochem v tomto 14ti tisícovém městečku. Tento kontakt je pro nás velice důležitý, protože v budoucnu má naše NGO plán postavit tzv.TB ward, tedy kliniku/nemocnici pro léčbu TB. (pozn. v současně době již stojí a je v plném provozu!). Starosta se v oblasti Nhlangano snaží, protože mimo Sparu, ano toho supermarketu, zde máme i KFC a díky dispozici u hranic s JAR se daří i rozvoji lokálního trhu. Na dostupnost čehokoli si rozhodně nemůžeme stěžovat. 

Samotná výstava, resp. její zahájení slaví úspěch. Máme proslov ze strany naši NGO a od regionálního sekretáře (něco jako hejtmana) pana Phila "něco" Dlaminiho, který je našemu projektu dost nakloněn. Měl přijet i ministr zdravotnictví (taky Dlamini), ale tomu to bohužel nevyšlo. Co ale bylo dost zajimavý, byl pak proslov jednoho našeho zaměstnance, který nyní pracuje jako tzv. Expert Client. Je to vlastně ex-pacient v našich službách. Popisuje celý průběh toho, jak mu nebylo dobře, jak zjistil, že je HIV pozitivní. Jenže dostal právě tuberkulózu, což v případě neléčení končí většinou smrtelně.

 "V současné době se průmerný věk Svazijce odhaduje na 32,5 let, z původních 61 let ještě v roce 2000! "

Protože se ale začal léčit na TB a současně pravidelně bere "ARVs" (léky proti AIDS), tak se nyní cítí v podstatě zdravý. Je dobrý takového člověka vidět na vlastní oči...  Ja potkávám "Expert Clienty" denně. Jako expacienti se značnými zkušenostmi z léčby TB nebo AIDS jezdí do oblastí lokálních zdravotních center (3) a klinik (19) a poskytují místním lidem veškeré informace, jak/proč/kde se nechat testovat, jak probíhá léčba, jak se s "tím" žije atp..

Jelikož se zítra (v pátek) koná PoA (Plan of Action neboli Plán aktivit viz. níže), jedu zpět do kanceláře, abych ještě doladil prezentaci ohledně logistiky, HR a financí. Večer pak ještě rozvážím Lungile a Lesley - naši organizátorku a fotografku výstavy do místního penzionu (Guest housu) a jedu na večeři do Hill View House. Zde jsou ubytovaní expati, se kterýma mám jet v pátek do Maputa. To je fakt dobrý, první týden na mé první misi a už mám šanci z projektu vypadnout na víkend do vyhlášeného Mozambiku;). Chtělo to schválení na všech úrovních, ale klaplo to. Plánovaní učastníci jsou doktor z Ukrajiny, psycholožka z Brazílie, doktorka z Argentiny a já. Okolo deváté si konečně sedám na gauč a Dmitrij přichází s tím, že jet nemůže, protože mu nepřišel zpět pas z Ukrajinské ambasády v JAR. Protože všichni tři dříve pracovali na misi v Mozambiku, tak to bylo docela velke zklamání. Nakonec se domlouváme, že vyrazíme bez Dmitrije - který je z toho chudák celej nešťastnej. A já už teď vím proč..

Pátek ráno máme již zmíněný PoA (tzv. Plan of Action meeting), který se koná jednou za devět měsíců, kde se sjedou všichni expati jak z koordinačního týmu (naši séfové), tak expati přímo z projektu. Probírá se, čeho jsme dosáhli a plány do budoucna - jak překvapivé. Protože mi můj krátký "handover" neumožnil dostat se ke všem informacím, zjistil jsem ve středu, že se tak nějak zapomnělo na rezervaci konferenční místnosti pro 30 lidí a vůbec zajištění zázemí. S Shepherdem - mým zástupcem ze Zimbabwe jsme nakonec sehnali sál v místním kasinu. Doslova se to jmenuje Casino Royale jak v bondovce. Vše nakonec probíhá docela dobře. Ráno odvážíme vsechny expaty i některé zástupce místního zdravotního systému do kasína a vše se zdá být v pohodě. Okolo destaté utíkám s Admin-Coordinatorem, mým šéfem ohledně financí do banky, kde řešíme autorizaci na moji osobu. Bankéř z nás byl trochu paf, že po nás nejdřiv nechtěl ani ID průkaz, až jsem se mu nabídl, že bych rád, aby měl moji kopii pasu. Vyřídili jsme moje podpisová práva a ještě řeším předání sejfu naší nové šefové mise ze Švýcarska v době mé Mozambické nepřítomnosti. Už už se chystám, že zajistím pronájem auta do Mozambiku a do toho ještě přichází můj šéf logistiky a chce se mnou probrat některé záležitosti. Začínám být nervózní z tolika improvizací, protože potřebujeme vyrazit nejpozději ve tři, abychom stihli vyzvednout auto ve čtyři na letišti v Matsapha a dorazit na hranice Mozambiku do sedmi večer. Jednu chvíli jsem myslel, že to můžeme zabalit, ale tu možnost vyrazit do Mozambiku jsem si prostě nechtěl nechat ujít... Nakonec to ale stíháme a ve dvě odpoledne ještě ladím logistické věci na příští týden, organizuji odvoz lidi a konečně vyrážime směr Matsapha vyzvednout auto (70km). Tak to byl můj první pracovní týden na humanitární misi - rozhodně odvaz.

Nevím jak psát blog, tak přemýšlím, že je to asi dost chaotický. Ale těch věcí a zážitků je tolik, že se to dost těžko přebírá.

Maputo a Mozambik brzy v dalším článku. Zde.