Povídání o dvou duchovních a jednom Mirku Topolánkovi

Tak už ta vymoženost dorazila ze severní Ameriky i k nám. Duchovní autority a sexuální zneužívání. Nejprve se ženatý husitský biskup zamiloval do jistého milého mládence, teď zase saleziánský duchovní našel zálibu v pornografii. A rovnou dětské. Co s tím má společného Mirek Topolánek? A co na to strýc Jožin?

Karel Bican byl pražským biskupem Československé církve husitské. Muž s významným vlivem nejen v církvi, ale ve společnosti vůbec. Jeho kontakty s předními politiky (například s oblíbencem bloggerů iDnes Jiřím Paroubkem) byly podle novinářky Krystyny Wanatowiczové velmi čilé (viz její článek Pomoc ve jménu kalicha v časopise Týden z října 2006).

Jenže Karel Bican, ženatý muž, se zamiloval. Na tom by nebylo nic pohoršujícího, kdyby nebyl ženatý a kdyby se objektem jeho touhy nestal chlap. Bicanovo srdce zahořelo pro jistého mladíka, jemuž pomohl dostat se z vězení a potom se o něj staral. Na veřejnost se koncem loňského roku dostala nahrávka telefonátu, v němž mladíka biskup jazykem dlaždiče vyzývá k sexuálnímu styku a nevybíravě komentuje jeho neochotu na to přistoupit.

Zbyněk S., saleziánský duchovní, byl až donedávna dětským vedoucím. Minulý týden se ocitl před soudem. Do svého počítače si postahoval desítky fotografií a videí s dětskou pornografií, měl ale smůlu, spolu s tím si nejspíš stáhl i program, který, aniž by o tom Zbyněk S. (alespoň to tvrdí) věděl, šířil dětské porno po síti dál, až se to dostalo do rukou policie. Jak se ukázalo při vyšetřování, děti se Zbyňkovi S. zalíbily natolik, že je s největší pravděpodobností obtěžoval i při své práci dětského vedoucího.

A Mirek Topolánek? To je známá kapitola... 

Karel Bican zatloukal půl roku. Mirek Topolánek taky tak nějak. A pan S.? Má smůlu, důkazů je dost, ale aspoň to zkouší - ne ne, nikoho jsem neosahával!

Tak co že to mají tito pánové společného? Všichni se dopustili něčeho, co je pořád ještě v očích velmi mnoha lidí no, řekněme nepěkné - podváděli, byli nevěrní (každý trochu jinak).

A lhali. Jako když tiskne. Zatloukat, zatloukat, zatloukat! To je přece heslo doby.

Třeba, možná, snad, lhali jen pro to vědomí, že by měli být vzorem a elitou (v tom nejlepším slova smyslu), jenže nejsou (a za takových okolností ani nemohou být). A stud za to je zahnal do pasti lži.

Třeba, možná, snad.

Ale spíš ne.

Spíš to bude tak, jak říká strýc Jožin. "To máš tak, synku," pravil mi včera. "Když je neco podělaným navrch, tož je to podělané a fertyk! A možeš zatlúkat jak dlúho chceš. Šak ono sa to jednú ukáže!"