Cirkus v TESCU aneb jak udělat ze zákazníka klauna

"Velevážené publikum, dámy pánové! Všichni sem, všichni k nám! Nenechte si ujít světoznámý cirkus, cirkus Tesco! Uvidíte líté šelmy, brilantní žongléry, odvážné krotitele i cizokrajné krásky. Ovšem také i kouzelníka a klauna. Proto račte vstoupit!" No vážně, já tam byl.

foto: klaunhugo.cz

Dvojrole lítá šelma - klaun jsem se zhostil coby zákazník sám, ostatní osoby a obsazení dodalo Tesco. Žonglovali jsme s cenou dětské hokejky za 69 korun, která mi padla do oka v oddělení sportu. Hokejka se mi líbila, cena taky, čtečka čárového kódu o ní ale měla jinou představu, a tak mi za kasou v nákupním vozíku přistála hokejka ne za 69, ale za 199 korun.

Cizokrajná kráska z oddělení reklamací se mnou ochotně zašla až k regálu, kde mi vysvětlila, že sice opravdu u dětských hokejek visí cenovka s údajem 69 korun, leč patří k úplně jiné hokejce, která už je nejspíš vyprodaná. Cenovku promptně sbalila a ukázala mi tu správnou, již po chvíli pátrání objevila o tři hokejky vedle. „Stopadesátdevět!" poťukala na ni. Tedy sice ne 69, ale ani 199, jak cenu překouzlil iluzionista jménem čtečka čárového kódu. Vedl jsem krátký vtipný monolog o tom, že když na zboží visí nějaká cena, znamená to, že za tu cenu ji obchodník míní prodat a zákazník se tudíž právem domnívá, že je tomu skutečně tak a za deklarovanou cenu si ono zboží chce koupit.

Monolog měl úspěch, slečna ale místo potlesku znovu poťukala na cenovku, a že mi vyplatí čtyřicetikorunový rozdíl mezi 199 a 159 korunami. Pochopil jsem, že klaun se našel, hokejku jsem raději vrátil a vzal si dvě stovky. V té chvíli k pultu reklamací dorazil chlapík s navlas stejným požadavkem jako před pár minutami já, a tak jsme si přece jen nechali zavolat nadřízenou osobu. Přivolaná krotitelka věc vyřešila elegantně, nabídla nám stokorunový dárkový šek, líté šelmy byly zkroceny. Kolega si nechal vyplatit rozdíl 40Kč a vzal si šek, já si taky vzal šek a šel s ním klukovi pro hokejku znovu. Cirkus TESCO ale ještě nekončil.

Čárová čtečka zopakovala vtípek se sto devadesáti devíti korunami, tak jsem si šel pro oněch 40Kč rozdílu. „To nejde!" pravila rezolutně kráska na reklamacích. „Před chvílí to šlo!" „No jo, ale to tam byla ta cenovka, teď už tam není!" Lítá šelma ve mně znovu ožila. „Zvedli jsme cenu," řekla. „Teď? Za těch pět minut?" „Praha ji zvedla!" Žonglérka-kouzelnice ještě chvíli pobaveně pohazovala s cenou, pak (po telefonátu kamsi) na pult položila čtyřicet korun. Šelma se znovu stala klaunem, šapitó pohaslo, diváci se rozešli do svých brlohů. 

Shrňme si to. V regále s hokejkami za 69, vlastně 159, vlastně 199 korun bylo asi dvacet hokejek. Mně a kolegovi spoluzákazníkovi je TESCO prodalo za 59 korun (199 minus 40 minus 100 za dárkový šek). Zbylých osmnáct hokejek TESCO prodá za 199, ačkoliv jejich cena je 159, takže i po přidělení dárkového šeku mně a kolegovi zákazníkovi jsou velká červená písmena T.E.S.C.O. sedm set dvacet korun plus.

Reklamaci se přede mnou snažila uplatnit taky elegantní dáma zralého věku, jíž šprýmařka pokladní čtečka naúčtovala 440 gramový  salám, ačkoli na něm byla zřetelně vyznačená váha 220g. „V poslední době už se mi tu něco podobného stalo několikrát," řekla mi při čekání na to, než hezká milá slečna s cizím přízvukem doběhne do regálu se salámy zjistit, že ten menší má nečitelný čárový kód, a tudíž si paní musí koupit ten větší nebo nic. „To je strašnej obchod. Já už sem chodit nebudu," opustila šapitó bez salámu ona elegantní dáma.

Zlatá slova.