foto z www.flickr.org
Když jsem poznal svou ženu, brát jsme se nechtěli. Ale chtěli jsme bydlet, a to tenkrát, v devadesátém roce, nebylo jen tak. Manželčini prarodiče měli v domku na Moravském Slovácku volné podkroví, tak děkujeme, v srpnu jsme tam. "No počkat!" pravil děda. "A kdy se budete brat?" "Jak brát? My se nebudeme brát!" zvedli jsme jednotně hlas a chytili se za ruce.
Vzali jsme se měsíc před nastěhováním, protože děda tehdy klepl ukazovákem do stolu: "Buď budete vzítí, nebo tu bydlet nebudete!" A ačkoli jsem mu v mnoha věcech nemohl přijít na jméno, za tohle bych ho nosil na rukou. Čím déle jsme s manželkou spolu, tím je to lepší.
V Česku se rozvádí už každé druhé manželství, počet rozpadů nezávazných, na psí knížku uzavřených svazků se nikdo neodvažuje ani odhadnout. Slovo manželství se (spolu s věrností) pomalu přesouvá do slovníku archaismů, namísto něj se v ústech Čechů zabydluje výraz partnerství nebo vztah - z manželství se stává "partnerství", z partnerství "vztah" a ze vztahu minulý vztah. Z manželů pak partneři, z partnerů vztažníci a ze vztažníků bývalí vztažníci. A ti jsou jako dočasně volní vztažníci zároveň budoucími vztažníky, kteří se spolu s jinými bývalými dočasně volnými vztažníky rozlétnou k dalšímu neodvratnému konci, s nímž už na počátku beztak počítají. A říkají tomu svoboda a tolerance. Ale nestávají se z nich spíš bludní holanďané a hlavně holanďanky, jimž, až se ve čtyřiceti rozpomenou na svůj "tichý klín", před očima zavíří to zjištění, že jejich klín zůstane prázdný a tichý už napořád?
A tak se u nás zabydluje nezávaznost, život se stává hrou na "dokud mě to baví". A proč vlastně ne? Když jde s tímhle praporem v první linii sám premiér, proč ne já, ty, ty nebo ty? Proto buďte trendy a nežeňte se! A pokud už jste nějakým omylem sezdaní, tak se rozveďte. Nebo ještě lépe – rozvod stojí peníze. Jednoduše si s někým partnera vyměňte nebo si k tomu současnému přiberte jiného (na pohlaví dneska už taky nesejde). A až vás začnou svrbět křídla, nebojte se je roztáhnout a ve jménu svobody a tolerance vzlétnout zase k novým hvězdám – vždyť jste přece nikomu nic neslibovali...
