I tak ´málo´, jako je vernisáž, může být balzámem na duši. Konkrétně mám na mysli zahájení výstavy Šumný Vsetín 2018, které se, alespoň pro mě, stalo tím nejpříjemnějším a nejpohodovějším vykročením do letošního adventního období.
Advent je časem radostného očekávání, duchovní přípravy na Vánoce, dobou rozjímání a dobročinnosti. A právě této dobročinnosti nabídlo nebývalým počtem lidí navštívené slavnostní zahájení výstavy doslova přehršel.
Nejenom kvalitními fotografiemi, které Vsetíňané do soutěže pořádané místní Diakonií zaslali, a v tom dobrém slova smyslu tak příjemně podráždily estetično milovníků prvopočinu francouzského vynálezce Josepha Nicéphorea Niépce.
Nic nechci přeceňovat. Ale také nic nehodlám podceňovat. Avšak vedle toho všeho krásného to nejcennější v dobročinnosti, co pracovníci Diakonie Vsetín účastníkům vernisáže nabídli, se stalo setkání lidí napříč generacemi a také etniky žijícími ve městě.
Ukázali bez výjimek všem, jak je zapotřebí řešit soužití mezi lidmi. Že nezáleží na tom, jakou má kdo barvu pleti, jakého je kdo přesvědčení či vyznání. Že stačí jen a pouze až na prvním místě najít společnou řeč v podobě zájmů, a pak jde všechno takříkajíc samo nebo jako po másle. Že najednou jsou všechny ty navenek patrné rozdíly zažehnány.
To všechno dokonce bez mnohdy plamenných politických žvástů a takynápadů. Jednoduše za použití toho, co lidi interesuje, a kde hašteření politických nýmandů nemá žádné, byť sebemenší, respektive sebenepatrnější místo.
Pro Vsetín je obrovským štěstím, že v něm funguje Diakonie s lidmi, kteří nehledí na nic jiného než na to, aby za každých okolností byl, je a zůstal člověk člověku člověkem.
Šumný Vsetín 2018 je toho důkazem. Díky, Diakonie Vsetín, že jsi. Díky, že jste, diakonisté.
