Ne kosmonauta Gagarina, ale odmítnutí spalovny v centru města! Radní vedení starostou Jiřím Růžičkou konečně pochopili a po roce urputného přesvědčování Vsetíňany vystavili německému investorovi takzvanou stopku.
Jejich rozhodnutí musí sice ještě posvětit vsetínské zastupitelstvo, které se sejde za pár dní. Ale ve městě snad není nikoho z pragmaticky uvažujících a myslících lidí, kdo by se jen domníval či dokonce připustil možnost, že většina z jednadvacítky zvolených zástupců obyvatel města by snahu konšelů zvrátila.
Z tohoto pohledu lze tedy, byť s předstihem, zvolat: HEURÉKA, BINGO… Vsetínskému konšelstvu za toto rozhodnutí se sluší a patří poděkovat. Sám za sebe tak činím a rád.
Zřejmě se nenajde nikdo, tedy alespoň z těch, kteří se o moje texty zajímají, kdo by mě po vyjádření poděkování podezíral z nějaké podlézavosti k vedení města, ke změně názoru na způsob vedení Vsetína především ze strany starosty Růžičky, místostarostky Simony Hlaváčové, konšelů Jiřího Žůrka, Martiny Hovořákové a dalších. Tak tomu rozhodně není!
Už jen proto, že z počátku, o spalovně na Ohradě se veřejně mluví přesně rok, se snažili o to, jak najít cesty k vyhovění investorovi. A neváhali při tom dělat z obyvatel města trotly, kteří ničemu nerozumí (viz Dělá z obyvatel negramoty a pohrdá jimi).
Nic na jejich nabubřelosti zpočátku nezměnily ani petice, protestní pochody, jednoznačná odmítavá stanoviska při setkání s obyvateli města nazvaném S námi pro vás za jeden provaz, lamentace některých opozičních zastupitelů a podobně (viz Tonoucí se stébla chytá...).
Jednoznačné odmítnutí v duchu požadavku nemalé části obyvatel města ze strany vedení rathausu nezaznělo. Růžička totiž stále jako pštros strkal hlavu do písku a jediné, na co se zmohl, bylo, že radnice počká, až co na to jiní (viz Vsetínský rathaus se rozhodl vyčkávat...).
Nenašel v sobě odvahu, a v té době snad ani ochotu, aby zcela jasně, zvláště v tak ožehavém problému, vyjádřil svůj osobní jednoznačný postoj. Ba naopak, vloni při předvánočním kulatém stolu na téma spalovna ano či ne, se posadil mezi zastánce jejího vybudování v prostoru mezi obytnými domy, mateřskými a základními školami a nákupními centry (viz Kulatý stůl k ZEVO se konšelům moc nepovedl). A neplatí to pouze o starostovi Růžičkovi, ale týká se to rovněž některých dalších členů městské rady a zastupitelské vládní koalice, včetně rádoby ekoložky Simony Hlaváčová, která byla v záležitostech spalovny starostovi velkou oporou a její výstavbu prosazovala.
Tak to totiž vypadá, že vedení města Vsetína změnilo svůj počáteční a až donedávna prezentovaný postoj (nedokázalo jej nikdy racionálně obhájit a tak tedy kdoví čím a kým motivovaný – selským rozumem však rozhodně ne!) až na nátlak vsetínské veřejnosti. A až poté, co se zaleklo nedávných nehod ve spalovně v Liberci, kterou konšelé dávali obyvatelům města za vzor a nějakou takovou chtěli povolit ve Vsetíně postavit (Hlaváčová se do Liberce vydala osobně si toto bezpečné zařízení prohlédnout), nebo v rakouském Linci. Zřejmě až tyto nepříjemné události vedly k tomu, že si Růžička, Hlaváčová, Žůrek a další, lidově napsáno, cvrkli do textilu a přiměly je postavit se na stranu odpůrců zřízení spalovny na Ohradě.
Osobně považuji takovýto zlom v myšlení dosavadních konšelských zastánců stavby spalovny na Ohradě za alibistický. A obávám se, že nyní se budou snažit hledat cesty k tomu, aby veřejnost, bez ohledu na to, jaká je pravda, přesvědčili o tom, že jsou to právě oni Růžičkové, Hlaváčové, Žůrkové a spol, kteří se postarali o to, že spalovna, pokud ve Vsetíně bude, vznikne jinde než na Ohradě.
Naštěstí, Vsetíňané nejsou naivkové, kteří si nechají nabulíkovat kdeco a do dalších komunálních voleb nezapomenou, kdo a jak se k nim krátce po zatím těch posledních choval, jak je nazýval a co si o nich myslel.
