Spokojený a utancovaný Valach

Titulek vyjadřuje hlavní cíl liptálských organizátorů nejstaršího Valašského bálu. A ten se jim také letos povedlo naplnit bezezbytku. Sobotní taneční večer v Liptále na Vsetínsku byla totiž, také tradičně, jedna velká paráda.

A světe div se, Folklorní sdružení Lipta Liptál, které v příštím roce oslaví devadesáté narozeniny, ani k uspořádání pětasedmdesátého Valašského bálu nepotřebovalo zájem televizních kamer, účast celebrit (mnohdy, respektive většinou takzvaných), obešlo se i bez honosných sálů a podobně. Přesto jeho členové zorganizovali tancovačku, nebo chcete-li bál či ples, prostou snobismu, zato plnou nefalšované lidské a lidové zábavy v duchu tradic, které k Valašsku patří stejně tak, jako například majestátní hora Radhošť, trnková medicína, frgály a další.

A dress code bálu (pravidlo upravující způsob oblékání a obouvání k určité příležitosti)? Na ten si při 75. Valašském bálu v Liptále nikdo neměl potřebu hrát. Drahé róby a šperky, smokinky…? To tady rovněž nikdo nepotřeboval.

Přitom absence těchto atributů nepředstavovala žádné faux pas. Ba naopak! Přednost na liptálském polojubilejním bálu totiž měly valašské kroje (těch byla naprostá většina) a střídmé civilní oblečení.

Přestože moje účast na 75. Valašském bálu v Liptále měla ryze pracovní charakter, užil jsem si jej plnými doušky. Ta přirozená atmosféra, to ryzí valašství, to opravdové lidství a nehraní si na nic a na nikoho ve mně zanechalo hluboký zářez. Děkuji, cérky a ogaři z Folklorní sdružení Lipta Liptál. Mám nadlouho z čeho čerpat.

Už dnes cítím, že díky vašim kvalitám, vašemu valašství a vašim schopnostem, které jste prokázali při organizaci nejstaršího valašského bálu, se nejenom já mohu těšit na léto. Respektive na srpnové 50. Liptálské slavnosti, které mají tak dlouhou tradici a nevšední atmosféru a kvalitu jen a pouze díky vaší pomyslné taktovce.