Ptám se, kdo stojí za koronavirem?

Informace o koronaviru získávám, jako většina populace, především ze sdělovacích prostředků. Naštěstí jsem nepřestal, na rozdíl od mnohých jiných, omlouvám se, ale já to tak vnímám, při vstřebávání těchto informací přemýšlet.

Snažím se mít ucelený a tedy snad i objektivnější náhled na věc hýbající v posledních týdnech populací. Proto poslouchám a čtu též rozhovory především s renomovanými odborníky (ne politiky), kteří se k současné situaci v souvislosti s koronavirem (COVID-19) vyjadřují z čistě lékařského či psychologického hlediska. Snad to s ohledem na mé odborné vzdělání nebude příliš velká troufalost, když napíšu, že se z tohoto pohledu, jako naprostý laik, s jejich stanovisky ztotožňuji.

A tak si rovněž já dovolím položit otázku, komu je toto všechno to koronovirusové dění zapotřebí? Komu je zapotřebí takováto informační pandemie, která hýbe světem? Také já se totiž domnívám, že žádná virová epidemie v České republice, ale ani jinde, neexistuje!

Rovněž já si myslím, že lidé mají co do činění s obyčejným virem. S virovou nákazou dýchacích cest, jaká, s ohledem na svůj charakter, ve světě v minulosti už propukla několikrát. COVID-19 je totiž těm předchozím nákazám velmi podobný, má obdobné příznaky.

Ve svém úsudku mě utvrzuje především fakt, že například v období takzvaně běžných chřipek se setkáváme s mnohonásobně vyšší nemocností, a jak se doposud ukazuje, také úmrtností. Pokud mám správné informace, pak na chřipku ročně umírá ve světě bezmála milion lidí. Kde však jsou tyto informace, proč je sdělovací prostředky nepřináší jako hlavní zprávu? Proč je na pořadu dne jen a pouze koronavirus odhalený v Číně? To se mně zdá být podivné a z jistého úhlu pohledu se mně to jeví jako nejzajímavější skutečnost!

Nemohu si pomoct, ale přikláním se k mínění, že tady, mám tím na mysli rovněž v České republice, je na pořadu dne nějaké další testování lidstva. Testovány jsou možné reakce na propuknutí nevylučitelných skutečně závažných viróz, nákaz a podobně.

Když tak přemýšlím, ukazuje se, že sdělovací prostředky na celém světě v pravidelných intervalech a vždy současně, jakoby na podnět nějakého či něčího rozkazu, vyvolávají poplach kvůli tomu, že někde propukla virová nákaza. Dokladem budiž z minulosti ptačí chřipka, prasečí chřipka, atypická pneumonie, nemoc šílených krav…

Všichni panikařili, všichni měli strach, všichni se nějak chránili… Pak se sdělovací prostředky v tomto směru ztišily a téma skončilo v propadlišti dějin.

Problém byl tedy skutečně vyvolán sdělovacími prostředky. A situace se opakuje i nyní. Nejsem jediný, kdo se i proto domnívá, že nyní už máme co do činění s informačním terorismem, jehož cílem není nic jiného, než zjistit ´člověčí´ odolnost, respektive to, jakým způsobem zareaguje veřejnost tentokrát. A zřejmě ti, kteří za tím vším stojí, tak studují a sledují stupeň vnímavosti k informacím. Tentokrát ohledně koronaviru.

Obávám se, že výstupem se stane zjištění, že lidé, z jejich pohledu, konečně přestávají kriticky myslet. Že přijímají jakoukoliv informaci, kterou jim sdělovací prostředky nabídnou jako absolutní pravdu. Obávám se, že lidé se přestávají ptát: Proč?

To je také důvod, proč si myslím, že ze strany sdělovacích prostředků nejde o varování před nějakou možnou nákazou! Informační impulsy tohoto druhu totiž před ničím nevarují! Tyto informace lidi pouze a jen demoralizují, rozdělují, staví je proti sobě, vyvolávají agresivitu a nedůvěru. Vždyť se podívejme, co se děje i u nás? Nákupní horečky nejen v oblasti trvanlivých potravin a balených nápojů, ale také často i pseudo-ochranných prostředků a podobně. To všechno vnáší do společnosti zmatek, dezorganizaci…

Dnes tak i na koronaviru spatřujeme, jak snadno manipulují sdělovací prostředky s vědomím tisíců a milionů lidí. Stačilo nadhodit koronavirus. Svět je totiž už natolik citlivý a vratký, že informační zemětřesení vyvolá v současnosti vydání pouze jedné jediné zprávy. A to současně ve všech zemích.

Vrátím se tak na začátek tohoto textu a ptám se či přemýšlím o tom, komu to všechno prospívá? A odpovídám si, že užitek z toho skutečně mají pravděpodobně především vlastníci sdělovacích prostředků napojeni možná na kdoví koho.

Společenský vývoj zdá se totiž  vede k tomu, aby lidé byli vůči informacím maximálně poddajní. Aby se jim nebránili, aby je informace dostatečně vyděsila a byli připraveni k nějakým chtěným či řízeným chaotickým reakcím.