Lidé ze vsetínské Diakonie: Vám patří velké díky, hluboká úcta, uznání a pokora

Když jsem před rokem po jubilejní desáté dobročinné aukci ve svém blogu označil Diakonii Vsetín za příkladnou neziskovku, která už pravděpodobně vystoupala v pořádání lidské dobročinnosti na Olymp, hluboce jsem se mýlil.

Z omylu mě vysvobodilo to, co ti skvělí lidé předvedli na začátku uplynulého víkendu v mramorovém sálu vsetínského zámku na Horním Městě při uspořádání XI. Dobročinné aukce Domov. Nešlo pouze o potvrzení jejich schopnosti tak náročnou akci připravit do všech detailů. Ostatně, svoje organizační schopnosti cérky kolem svého ředitele Dana Žárského prokazují i při mnoha dalších aktivitách v průběhu celého roku.

Nejméně o krok dál postoupili organizátoři dražby v prokázání toho, že až na prvním místě jsou pro ně babičky a dědečkové, o něž ve svých zařízeních pečují. A to tím, že se jim v zájmu co nejvíce a nejlépe zpříjemnit život seniorů, kteří se o sebe již nedokáží postarat sami a pomoct jim v tom nemohou ani jejich nejbližší, podařilo získat do aukce umělecká díla a od takových renomovaných autorů, že dražitelé nebyli na svou štědrost skoupí (to ostatně v historii Dobročinné aukce pod taktovkou vsetínské Diakonie nebyli nikdy!). A podařilo se jim získat pro nanejvýš záslužnou věc licitátora v podobě Tomáše Měcháčka (populární to český herec, stand up komik a režisér), jenž díky nádherně odvedené práci s dražebním kladívkem v ruce obohatil pokladnu Diakonie o v případě aukcí rekordní částku 171 605 korun.

Jestliže píšu o Tomáši Měcháčkovi s úctou jako o protagonistovi dražebního večera, pak musím, a to velmi rád, toto tvrzení poupravit, respektive precizovat. Tu nejhlavnější roli totiž v tom dobrém a nejlepším slova smyslu sehráli právě už vzpomínaní lidé sdružení pod křídly Diakonie Vsetín. Myslím si, že tady by nebylo zdvořilé jmenovat. Tady se s hlubokou pokorou sluší a patří napsat VŠICHNI!

Ono totiž dokázat v dnešní době uspořádat s inteligentním humorem tak hluboce lidskou akci, jakou dobročinná aukce je, není nic jednoduchého. Oni to dokázali s noblesou sobě vlastní. Oni prokázali, že lidský osud jim není lhostejný a není pro ně pouhým obecným pojmem. Oni uměli na jedničku s hvězdičkou opět a znovu přesvědčit, že až na prvním místě jsou pro ně babičky a dědečkové, kterým se snaží prostředí Diakonie co možná nejvíce přiblížit jejich domovu.

Lidé ze vsetínské Diakonie: Vám patří velké díky, hluboká úcta, uznání a pokora.