Kulatý stůl k ZEVO se konšelům moc nepovedl

Hasit požár, který založil svou horlivostí konšelský novic Jiří Žůrek sirkou, která plamenně dala veřejnosti najevo, že koalice s ní nebude o zamýšlené spalovně diskutovat, se rozhodla vsetínská radnice uspořádáním kulatého stolu.

S křížkem po funusu! A taky to tak dopadlo! Podle mého názoru jádro kolem starosty Jiřího Růžičky tvrdě narazilo a z mého pohledu řadového obyvatele města prohrálo v otázce spalovny (oficiální název zařízení na spalování odpadu a čištění spalin ZEVO) na celé čáře.

Prvním poraženým se ale stal jeden z TOP představitelů prvního úřadu města, konšelský novic a vedoucí redakce radničních novin Jiří Žůrek. Ten totiž krátce nato (zhruba v polovině listopadu), kdy na veřejnost pronikla informace o neochotě radniční vládnoucí koalice bavit se lidmi na téma spalovny, mimo jiné, vypustil do éteru toto: „Nejsem úplně přesvědčen o tom, že při řešení vysoce odborných věcí je názor laické veřejnosti zcela relevantní…“ A tím Vsetíňany hodně naštval a přinutil je k tlaku na rathaus, jenž vedl až ke svolání předvánočního takzvaného kulatého stolu.

Jak se totiž ukázalo, vsetínská veřejnost moc dobře ví, o čem je řeč, což dala nejenom Žůrkovi zcela jasně v diskuzi u kulatého stolu více než jasně najevo.

Ale pěkně popořádku. Setkání odborníků s obyvateli města zahájila prezentace toho, co má, respektive co by mohlo ve Vsetíně vzniknout. Nic proti tomu. Jen kdyby si přednášející nespletli velkou zasedačku vsetínského Městského úřadu s vysokoškolskou posluchárnou či kongresovým sálem. Omluvou jim budiž fakt, že příliš časového prostoru pro svá vystoupení přednášející nedostali. Na druhou stranu to předem dobře věděli, a tak měli svá vystoupení především z hlediska věcnosti a konkrétnosti ve vztahu ke Vsetínu přizpůsobit. Ale to je druhá věc, a taky připouštím, že věc názoru.

Po alespoň pro mě mdlé odborné prezentaci přišla na řadu diskuze. A začala dotazem jednoho z přítomných Vsetíňanů, zda je pravda, že jeden z přednášejících odborníků je majitelem či spolumajitelem jedné z rozhodujících firem, které by v případě schválení projektu měly hrát v dodávkách technologií či know how významnou ne-li rozhodující roli. Dostalo se mu kladné odpovědi, ostatně nezbylo nic jiného, sálem to zašumělo a většině přítomných začalo být jasno „vo co tady vlastně gou…“

A když se o chvíli později přítomní v sále, kteří zejména k překvapení konšelstva zahrnovali sedící za předsednickým stolem věcnými, odbornými a relevantními dotazy dověděli, že to, co má ve městě vzniknout a je nazýváno ZEVO ještě nikde v republice neexistuje a nefunguje a že Vsetíňané se v tomto směru mají stát jakýmisi pokusnými králíky, mávli první z davu nad marností toho, co se v sále děje směrem ke starostovi města Jiřímu Růžičkovi a jeho hostům rukou a opustili sál.

Korunu všemu pak nasadil sám takzvaný první muž města Růžička. To když přiznal, že on sám, a podle něj ani nikdo jiný z radnice, s nikým o záměru společnosti, která ve Vsetíně teplo do domácností a firem dodává a je v rukou německého kapitálu, nejednal!

Udělal ze sebe, a nejenom ze sebe, ale z celého vedení města kašpary, loutky. Proto se není co divit, když se jeden z přítomných v plénu Růžičky zeptal, za koho tedy vlastně kope, se mu rovněž z pléna dostalo odpovědi: … za Čunka! Následoval bouřlivý potlesk… Budu ješitný, ale dostalo se mi souhlasného stanoviska či potvrzení toho, co tady na svém blogu tvrdím už řadu týdnů a měsíců. Že totiž především Jiří Růžička, jeho souputnice Simona Hlaváčová (a propós, ani se neodvážila usednout na některé z volných míst a zůstala stát na samém sálovém chvostu), radní a architektka Martina Hovořáková (tu jsem ani nezahlédl) spravují či destruují město podle toho, jak někdo jiný, lépe napsáno Jiří Čunek, píská. Zdá se, že počet lidí ve městě, kteří to vnímají stejně, přibývá.

Jaký osud čeká návrh na vybudování spalovny v silně obydlené části téměř v centru Vsetína je zatím ve hvězdách. V rámci objektivity je potřeba uvést, že s ohledem na připravované legislativní kroky státu je její vznik pro region asi nezbytný. A také to, že v tvrzení toho či onoho je pravda zřejmě někde uprostřed. Mezi tím, čím argumentují odborníci a tím, co tvrdí Vsetíňané. Pravdou taky je, že pro případnou spalovnu ve městě jsou i další možnosti jejího umístění. Ne v centru, ale na okraji města.

V úvahu je třeba taky vzít fakt, že spalovnu budou v regionu potřebovat zřejmě i další místa. Proč tedy vsetínská radnice neiniciuje snahu o společný postup a neprosazuje výstavbu společné spalovny? Stačila by jedna. Takto jich bude potřeba možná i několik. Pokud tedy v ostatních městech radnice, jak se říká, neosvítí duch svatý a nepostaví společnou a Vsetín vyšachují a nechají ho napospas zahraničnímu soukromému kapitálu.

Ukazuje se ale také, že současné vedení města, zejména jeho již zmiňovaná část, která má ale na dění ve městě díky zázemí, respektive ochranným křídlům nataženým z hejtmanství rozhodující vliv, není schopné a ani ochotné dělat něco v zájmu obyvatel města. Jejich prvořadý zájem je někde zcela jinde.

Zejména z tohoto pohledu mě zaráží slabá účast, ba i neúčast opozičních zastupitelů. Jediná Koalice pro otevřený Vsetín přišla v kompletní zastupitelské sestavě. A zahlédl jsem i zástupce ČSSD. Je škoda, že ostatní nepřišli veřejnost podpořit. O hlasy se nebojuje pouze pár týdnů před volbami. O přízeň a hlasy lidu je potřeba bojovat, a někdy i urputně, stále.

Avšak to sem až tak nepatří. To je taky věc názoru a rozebrat si to musí někdo jiný. Ne já. Možná ale přeci jenom ještě jednou odbočím od toho, co jsem napsal. Ale utkvělo mi to na srdci, a jak se říká, všechno se vším souvisí. K pomyslnému kulatému stolu usedl také bývalý vsetínský místostarosta Stanislav Pavelec. Nezakrývám, že on i tehdejší starostka Iveta Táborská si se mnou za mé novinářské praxe užili své. Ale s oběma nemáme problém podívat se vzájemně do očí. Stanislav Pavelec mně při setkání mimo jiné řekl: „Vy ještě budete na nás vzpomínat…“ Moje odpověď zněla: „Nebudeme. Už vzpomínáme. Alespoň já to tak mám…“

A ještě jednu věc si neodpustím. Radnice si pro uspořádání kulatého stolu vybrala termín týden před Štědrým dnem, kdy vrcholí v domácnostech přípravy na nejkrásnější svátky v roce. Od lidoveckého vedení dost překvapující. Navíc 17. prosince se ve Vsetíně hrálo prvoligové hokejové utkání a Vsetín, jak známo, je hokejovým městem. Považuji to ze strany Růžičky a spol. za nehoráznou vypočítavost a schválnost. Bez ohledu na to, že kdyby se takováto debata, jaké byla velká zasedačka radnice svědkem, uskutečnila až po Novém roce, nic by se nestalo.