Aukce Domov ve vsetínském zámku na Horním Městě ukázala, že neziskovka a neziskovka je taky velký rozdíl. Označit je lze matematickým znaménkem plus a mínus. Vsetínská Diakonie, která aukci pořádala, nese jednoznačně plus.
Je to už týden, co se Mramorovým sálem vsetínského zámku nesl smích, bylo slyšet čísla, tu tisíc, tu dva tisíce pět set, tu sedm tisíc… a ozýval se zvuk typický pro úhoz dřevěného kladívka na podložku ze stejného materiálu. Nezasvěcený se mohl domnívat, že hlavní komnata dominanty města hostí nějakou taškařici. Zvlášť, když by se dověděl, že protagonistou dění v Mramorovém sálu se stal Vladimír Polívka, syn známého česko-valašského herce a francouzsko-české herečky.
Opak byl ale pravdou. Mramorový sál zámku ve Vsetíně se stal dějištěm nanejvýš vážné a smysluplné akce. Veškeré to dění v sálu a kolem něj bylo věnováno jubilejní desáté dobročinné aukci Domov. Její výtěžek převyšující 160 tisíc korun využije vsetínská Diakonie na vybavení pokojů pro seniory v nedávno dokončeném Domově Vyhlídka.
Jak jsem již napsal, hlavním protagonistou večera byl herec Vladimír Polívka. A nic na tom nehodlám měnit, neboť svého úkolu se zhostil s bravurou a snad nikomu z přítomných nedovolil, byť jen na okamžik připustit, že jablko v jeho případě padlo daleko od stromu. Opak je pravdou.
Jestli však píšu o Vladimírovi Polívkovi s úctou jako o protagonistovi, pak musím, a velmi rád, toto tvrzení poupravit, respektive precizovat. Tu nejhlavnější roli totiž v tom dobrém a nejlepším slova smyslu sehráli lidé sdružení pod křídla Diakonie Vsetín. Myslím si, že tady by nebylo zdvořilé jmenovat. Tady se s hlubokou pokorou sluší a patří napsat VŠICHNI!
Ono totiž dokázat v dnešní době uspořádat s inteligentním humorem tak hluboce lidskou akci, jakou dobročinná aukce je, není nic jednoduchého. A oni, lidé z Diakonie Vsetín, to dokázali s noblesou sobě vlastní. Oni prokázali, že lidský osud jim není lhostejný a pouze nějakým pojmem. Oni uměli na jedničku s hvězdičkou opět a znovu přesvědčit, že až na prvním místě jsou pro ně babičky a dědečkové, o něž se starat v domácím prostředí je složité a v nejednom případě už i nemožné, přičemž se snaží o to, aby pro seniory jejich nové prostředí co možná nejvíce přibližovalo jejich domov.
Je skvělé vědět, že i v současnosti neexistují pouze sebestřední hamouni, jak prokazuje nejeden komunální, regionální i celostátní politik a zákonodárce, ale že mezi námi žije, naštěstí ještě nemalé množství lidí, kteří myslí hlavně na druhé.
A že při tom umí pracovat i spolupracovat se všemi sociálními skupinami obyvatel města. Jak blahodárné na duši. Lidé ze vsetínské diakonie, VELKÉ DÍKY VÁM. Patří vám hluboká úcta, uznání a pokora. Alespoň já to tak mám.
