Propagační filmy o Vsetínu, které spatřily světlo světa v únoru tohoto roku, sklízejí úspěch. Zaslouží si to. Jsou skutečně moc hezké. Autoři odvedli skvělou práci. Dostalo se jim za to po zásluze ocenění v soutěži TouristPropag.
Není se proto co divit, že odkaz na filmy se objevil rovněž na webových stránkách města. Ostatně, překvapilo by mě, a to nemyslím nijak pejorativně, kdyby tomu tak nebylo. Ale, jak už to v případě Vsetína, respektive jeho radnice bývá, je tady to ono pověstné ALE…
Upozorňuji, že v následujícím textu neberu zřetel na současný stav ve městě související s rekonstrukcí inženýrských sítí v ulici Svárov ani ten, který panuje kolem stavby takzvaného Čunkabaráku před vsetínským vlakovým nádražím. A nevztahuje se ani jen a jen na současné vedení radnice, neboť to, o čem budu psát, nepadá pouze na jeho hlavu, ale jde o dlouhodobý problém, za nímž stojí také bývalé konšelstvo. To současné takříkajíc pouze pokračuje v nastoleném trendu.
Z nového vsetínského dokumentu je zcela zřejmé, jakou zavádějící schopnost filmy a fotografie občas mají. Mohou sice být nádherné, ale vyloučit nelze, že skutečnost, a v případě Vsetína tomu tak je, nabízí nepřehlédnutelné odlišnosti. V případě oceněných snímků je tomu tak především proto (znovu připomínám, že to není problém oněch filmů a jejich autorů či zhotovitelů), že filmy přibližují Vsetín v naprosté většině z ptačí perspektivy.
Pohled na Vsetín takzvaně ptačím okem je skutečně krásný, což v Lysé nad Labem oceněné snímky zcela nepokrytě dokazují. Vůbec bych se proto nedivil tomu, kdyby pohledy, jež nabízejí, nejednoho turistu k návštěvě města na březích Vsetínské Bečvy s ne nezajímavou a více než 700 letou historií zlákají.
Tady se však pomyslně dostává ke slovu ono ALE…
Byť filmy nabízejí krásu, ba co dím nádheru do lůna valašských kopců zasazeného sídla, realita v ulicích města je z pohledu filmů, respektive ve srovnání s tím, co nabízejí, katastrofální. Turista zlákaný k tomu, aby do Vsetína zavítal, to ostatně ve velmi krátké době zjistí sám. Zejména ten, který do Vsetína přijede vlakem nebo autobusem.
Ten čurbes, který v bezprostředním okolí vlakového či autobusového nádraží panuje, je totiž nepřehlédnutelný!
Ale pojďme do samotného centra Vsetína, kam kromě Horního Města (historický základ města – pozn. autora) povedou kroky turistů zřejmě nejčastěji. Například před několika lety opravené Dolní náměstí (neví náhodou někdo, kdo stojí za uspěcháním jeho oprav? Nemusíte odpovídat. Otázka byla myšlena s nadsázkou. Kdyby to přece jenom někdo nevěděl, pak onoho politika dnes najdete ovládat kraj z jeho rodného města na druhé straně Sirákova) je v dezolátním stavu.
Proto je neradno dívat se při procházce tímto místem moc nahoru a obdivovat například pěkně opravené fasády domů, ale spíš a hlavně pod nohy. Chodníky jsou tu totiž dost rozbité a je na nich plno kachliček čvachtaček.
Takže za nepozornou chůzi po centrální ploše Vsetína na Dolním Městě snadno můžete zaplatit zvrtnutým kotníkem, vyhozeným kolenem, nebo dokonce při zakopnutí o ledasco i rozbitím toho, co zdobí váš občanský průkaz. V lepším případě při procházce po náměstí, ale pozor, nejenom tady, v době deštivého počasí, budete mít za chvilku v botách stejně mokro, jako kdybyste chodili v řece obuti.
A dovolím si pokračovat. Na rozdíl od filmové krásy při sestoupení na zem se totiž objevíte v dost zanedbaném a hodně špinavém a málo uklízeném městě. Ve městě, kde pro mnohé cyklisty neplatí zákaz jízdy po chodnících a městské policii to jaksi nevadí (nevím o tom, že by Vsetín měl nějakou výjimku z obecně platných pravidel o silničním provozu – pozn. autora). Ono, ani jí to vadit nemůže, protože potkat některého ze strážníků, takto strážců veřejného pořádku procházejících se po městě a odhalující různé nešvary (na ty má ostatně rathaus odkaz na svých webovkách, avšak o jeho fungování a účelnosti vyvěrají na povrch stále častěji pochybnosti a z vlastní zkušenosti vím, že zcela oprávněně) je v kategorii sci-fi.
Oni se totiž strážníci tu a tam jen projedou poměrně malým městem v autě. Tím však nic nevyřeší. A tak se není co divit tomu, že čím dál vyšší počet cyklistů prohánějících se ve Vsetíně po chodnících na chodce vulgárně pokřikuje, protože jim překážejí v jízdě. A když jim nehodláte uhnout, pak do vás někteří klidně najedou. Myslíte, že to někoho zajímá? Ne, nezajímá to nikoho! A velitele a ředitele městské policie už vůbec ne!
A nejde jen a pouze o to, co jsem napsal!
Takže Vsetín, BOHUŽEL(!), není tím městem, jak jej představují vítězné snímky. Škoda. OBROVSKÁ ŠKODA! Většina Vsetíňanů by si svoje město tak krásné, nejenom z ptačí perspektivy, skutečně přála. Zasloužili by si to nejenom oni, ale i město samotné.
Jenže…
Dnes jsou, a to už jde výhradně na vrub současnému vedení města, v centru zájmu a financování jaksi jiné zájmy než ty, které se bytostně dotýkají každodenního života obyvatel a jeho návštěvníků. Vymýšlejí lanovky, zasklené mosty přes řeku, vrážejí desítky milionů korun do soukromé investice v podobě jakési obchodní galerie a zakrývají to získáním asi padesáti parkovacích míst v podzemí uvedeného objektu, které situaci v parkování ve městě nijak výrazně řešit nepomůže a podobně.
Spíš by to chtělo snažit se o to, co nejvíce přiblížit krásu Vsetína onomu filmovému podání. Inspiraci již vsetínští radní mají. Až bude město jako ze škatulky, pak teprve může přijít na řadu filigránská práce.
