Na senát, paní Müllerová! Také tak lze parafrázovat legendární Švejkův výrok před rozhodujícím šturmem jít bojovat za císaře pána. Dnes ale nejde o mocnáře. Zaznívají první tóny muziky provázející taneček zvaný vábení voličů.
Ten úvod patří zejména těm, respektive tomu, kdo se v případě Vsetínska nechce své senátorské sesle vzdát a hodlá na ní, bůhví proč, sedět dalších několik let. Co na tom, že ve svém končícím volebním období pro svůj volební obvod a lidi žijící v něm toho zrovna moc neudělal. Alespoň z pohledu toho, co by voliči výrazně pociťovali. Spíše vynikal, zejména v posledních dvou třech letech, snahou o upevnění svého politického vlivu a získání postu, který ve své sbírce ještě neměl. Tomuto sběrateli politické moci a postů se však věnovat nehodlám. Nejen u mě totiž ztratil tento lidovecký politik kredit a důvěru v to, že svá slova myslí vážně.
Svůj čas a osobní názory věnuji jinému muži. Člověku, jenž od roku 2002 jako reprezentant Občanské demokratické strany (ODS) stojí v čele vesnice Bystřička, kterou v mnoha směrech se svými spolupracovníky přeměnil v moderní a životem tepající místo, o němž se ví daleko za hranicemi regionu. Muži, který sice mluví, ale svoje slova rovněž a hlavně přeměňuje v realizaci toho, co slíbil. Myslím si proto, že ne bezdůvodně se snaží být Zbyněk Fojtíček, starosta Bystřičky, nejenom senátorem, ale svým způsobem rovněž valašským ombudsmanem. K mému tvrzení mě vede mimo jiné také krédo Zbyňka Fojtíčka: „Sice Valaši, ale pořád Češi. V Praze jim to musíme neustále opakovat, rádi tam nad Vltavou na nás kolem Vsetínské a Rožnovské Bečvy zapomínají.“
FOJTÍČKOVA DEVÍTKA
Voliče na Vsetínsku oslovil Zbyněk Fojtíček poprvé v těchto dnech. Obrazně napsáno, svou karetní hru začal vytažením devítky. Devíti hlavními oblastmi, na něž se hodlá, stane-li se senátorem, ve prospěch lidí na Vsetínsku zaměřit. Upřímně, nejedná se o nic světaborného. Ostatně jde ve své podstatě o takzvaně vousaté oblasti, které obyvatele regionu trápí. Nicméně žádnému ze senátorů se je vyřešit nepodařilo. A právě neotřelý, avšak zkušený regionální politik Zbyněk Fojtíček je pro mě zárukou, že se věci pohnou k cíli. Zárukou toho, že vsetínské stojaté senátorské vody se začeří a začne to v nich hodně nahlas šplouchat.
Právě proto je mi Fojtíčkova devítka, která je složena z cestovního ruchu, dopravy, investic, zdravotnictví, podpory podnikání, rodiny, školství, veřejné správy a veřejné dopravy, tolik sympatická. Příjemná tím, že neobsahuje tolik známá klišé stávajících politiků vyšší sféry, kteří se řídí heslem: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
„Valaši jsou přímočaří, nekombinují, jdou přímo k věci. Prostě neřeší blbosti. A tak by měla fungovat i veřejná správa.“
Ani v případě Zbyňka Fojtíčka není a ani nemůže být v oblasti dopravy nic důležitějšího, než je silniční spojnice mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím. „V Praze musí pochopit, že je to pro nás zcela zásadní investice. Musíme se za ni prát a nejen o ní mluvit, kdy se nám to hodí a pomoci vše posouvat dopředu tak, aby byl další úsek opravdu v roce 2022 zprovozněn. A spolu s tím rychle probíhala příprava dalších úseků.“
Neotřelá je rovněž vize Zbyňka Fojtíčka v oblasti školství. „Musíme se skutečně zasadit o to, aby učitelům vzrostly platy reálně. To je jediná cesta k tomu, jak mít motivované a schopné pedagogy. Stejně důležité je vytvořit podmínky pro duální systém, kdy mladý člověk je současně žákem školy a zaměstnancem konkrétní firmy. V zahraničí jde o běžný a perfektně fungující model. Spolu s tím je nezbytné školství odpolitizovat.“ Představa zcela odlišná od praktik stávajícího hejtmana a senátora. A nejenom v oblasti školství, kde politika nemá co dělat!
To je pouze malá část toho, co vede Zbyňka Fojtíčka, starostu Bystřičky, k získání přízně senátorských voličů na Vsetínsku. Ale i z toho mála lze poznat, že tento rodák z Bystřičky a tedy i Valašska, rozumí tomu, co lidé žijící v horách a dolinách potřebují a cítí. Nabízí jim to tak, jak oni to chtějí slyšet a číst a hlavně je schopný pro to udělat, jak se říká, možné i nemožné.
Na rozdíl od těch, kteří se na Valašsku nenarodili a o tom, co Valaši potřebují, povětšinou pouze mluví, nebo v jejich prospěch konají jen polovičatě.
