Po dlouhé době jsem se ztotožnil s názorem Jiřího Čunka. Hlavou mně prolétla myšlenka, že by to mohlo znamenat s příchodem nového roku, v názorové oblasti, blýskání na lepší časy. Jenže! To by v tom nesměl hrát hlavní roli Čunek.
Ale k meritu. S příchodem roku 2019 se v tisku objevil takzvaný výrok dne, jehož autorem je senátor, hejtman a exstarosta Vsetína Jiří Čunek. V něm politik mimo jiné uvádí: „…Pro dnešní společnost je pak nejdůležitější věcí předávání křesťanské víry a z toho vyplývá předávání života. Není možné smířit se s tím, že národ vymře pro naše sobectví. I Zlínský kraj obdržel od ministra vnitra k připomínkování Strategii pro práci Policie ČR ve vztahu k menšinám. Tato Strategie vychází z předpokladu, že současná míra porodnosti je pod hranicí reprodukovatelnosti populace a že tuto situaci nám vyřeší migranti ze zahraničí. Toto je pro mě šílená apokalyptická teze, proto jsem vyzval vládu, ať připraví projekt motivace našich občanů mít větší rodiny.“
Ten výrok mně mluví z duše! Ale v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, kdože je autorem těchto slov, moje nadšení prudce zchladlo, ba spadlo až hluboko pod bod mrazu.
Proč? Moje paměť mě vrátila o čtrnáct až patnáct let zpátky. Do období, kdy se Jiří Čunek poprvé ucházel o senátorský post. Jiřího Čunka tehdy popostrčil v politické kariéře pro většinu Vsetíňanů a také podle mě záslužný čin. Nechal zbourat zdevastovaný dům u vsetínské polikliniky a kolem tří stovek Cikánů, kteří v něm přebývali, vystěhoval do kontejnerů na okraji města v lokalitě Poschla, a některé také mimo Vsetín. A to jej proslavilo. A z toho Čunek v podstatě v očích stále nezanedbatelného počtu obyvatel města a regionu doposud žije a čerpá.
Je ovšem potřeba položit si otázku, kam to všeliké Čunkovo takzvané cikánské kvaltování, mluvení a snažení vedlo. Kdo zná současnou situaci v soužití majority s minoritou ve Vsetíně (ano, mám na mysli především s Cikány, ale nehodlám je všechny házet do jednoho pytle!) a dívá se na ni nezaujatými a nestranickými pohledy, odpoví: nic, ba naopak v mnohém je ještě horší. Nic na tom nemění ani fakt, že od roku 2007 Čunek starostou nebyl. Ale v roce 2014 se do funkce vrátil a do dubna roku 2017 zase neudělal nic, co by ji změnilo.
Neměl na to čas. Musel dělat všechno pro to, aby se posadil do pomyslného křesla hejtmana. Tuto funkci ve své sbírce ještě neměl. A tužba byla veliká, převeliká a slova zůstala i nadále jen slovy a až na prvním místě byly znovu a zas osobní zájmy.
A já se obávám, že Jiří Čunek začíná opět hrát na strunu populismu. Samozřejmě, opět ve svůj prospěch. A s využitím, lépe napsáno se zneužitím důvěřivosti důvěřivých.
Co mě k takovým domněnkám vede? Není žádným tajemstvím, že se Jiří Čunek hodlá za nějaký ten týden ucházet o post celostátního lidoveckého předsedy. A že je příznivcem současného předsedy Vlády ČR. Kdo umí číst mezi politickými řádky, snadno si od toho odvodí, že KDU-ČSL by za jistých okolností mohla ve vládní koalici vystřídat nemasnou a neslanou sociální demokracii. A to by se jistě Jiřímu Čunkovi náramně hodilo. Možná je i jeho vidina přinejmenším ministerského postu, nebo…
A tak opět brnknout na strunu populismu by se mohlo Jiřímu Čunkovi náramně hodit. Zvláště, když jde o tak citlivou problematiku, na niž většina české kotliny slyší, jako je v poslední době migrantsví.
Výkřik do tmy, že jsem vyzval vládu, ať připraví projekt motivace našich občanů mít větší rodiny, je tolik typický pro Jiřího Čunka. Je to alibistický výrok, jako například jeho dřívější proklamace směrem k vládě o řešení cikánské problematiky.
