Čunek opět bez respektu! Čeho či koho se bojí?

Zatímco Ministerstvo vnitra vyzvalo zlínské hejtmanství, aby schválení stavby nové nemocnice projednalo znovu a v souladu se zákonem, mocipán Jiří Čunek se rozhodl, že výnos od Vltavy respektovat nebude a jede si dál po svém.

Zastupitelstvo Zlínského kraje dostalo začátkem týdne doporučení Ministerstva vnitra, aby znovu hlasovalo o stavbě nové krajské nemocnice ve Zlíně. Návrh zastupitelé kraje loni 16. prosince schválili, i když byl na jednání bod o nemocnici zařazen lidoveckým hejtmanem Jiřím Čunkem do programu nečekaně (a s velkou podlostí – pozn. autora). Podle ministerstva totiž musí být i taková informace o projednávání předem zveřejněna v rámci návrhu programu na úřední desce. To se však nestalo, což kontrola učiněná úředníky od Vltavy potvrdila.

Nyní už záleží jen na postupu Zlínského kraje. Nicméně pokud bude i nadále jeho rozhodnutí odporovat ustanovením Zákona o krajích, má právo Ministerstvo vnitra v rámci dozorových pravomocí výkon usnesení, které bylo v dané věci přijato, pozastavit a případně podat návrh na jeho zrušení správním soudem.

No, nebyl by to však Čunek, aby si vše, co jde proti jeho snahám a záměrům, nevysvětlil po svém. Spíš bych se divil, kdyby tomu bylo jinak a z hejtmana se vyklubalo něco jiného, pozitivnějšího, než je jeho současné ego.

Zástupce po Bohu, jak se často sám Čunek mezi zaměstnanci hejtmanství nazývá, totiž po obdržení dopisu z pražské adresy Nad Štolou, se nechal v jednom z regionálních periodik slyšet, že on nic takového, o čem Ministerstvo vnitra píše, respektovat nehodlá! Prý jde totiž pouze o dopis a stanovisko ministra Jana Hamáčka (ČSSD). Údajně by to psaní mohlo mít i politický podtext. Ministr chce podle hejtmana pomoci svým neúspěšným krajským kolegům. Současně Čunek uvedl, že při prosincovém hlasování krajského zastupitelstva o nové nemocnici zákon porušen nebyl, a že krajské zastupitelstvo se v nejbližší době rozhodně tímto problémem zabývat nebude!

Další důkaz toho, že senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek trpí vážnou chorobou zvanou narcismus. A že si rozhodnutí voličů, kteří jej před více než třemi lety posadili do hejtmanské sesle, vysvětluje tak, že se díky jejich hlasům stal vlastníkem neomezené moci, a že on, vyslanec Pána Boha na území Zlínského kraje a jeho první zástupce v regionu si může dělat to, co jemu se líbí a co jemu a jeho posluhovačům a nohsledům vyhovuje. A že nějaké názory politických oponentů a už vůbec ne voličů, jej od chvíle získáni další politické funkce, kterou do té doby ve své sbírce neměl, přestaly zajímat.

Svým chováním, svojí sebestředností, svými nechutnými megalomanskými choutkami, svou nabubřelostí, nadřazeností a představou o neomylnosti se staví do pozic známých z minulosti v případě různých despotů a diktátorů a řadí se na úroveň současného vládce severní části jednoho poloostrova v Asii.

Už jenom zbývá, aby s pečlivostí Čunkovi vlastní a jím obezřetně vybraní kantoři začali do dětských hlaviček školou povinných nalévat moudra typu: …jó, to náš Jura, ten už ve třech letech ovládal základy moderní medicíny jednadvacátého století, vždyť on chtěl studovat medicínu; jó to náš všemohoucí v kraji nejlépe ví, co je pro obyvatele Zlínska, v němž se snoubí krása a štědrost Valašska s malebností Slovácka a rozkvetlými zahradami a bohatostí polí Hané, nejlepší; jó, to…

V této souvislosti mě ale napadá ještě jedno. Jiří Čunek se v souvislosti s nemocnicí, kromě již mnohokrát popsaného, nechal zatáhnout do něčeho, z čehož už není cesty zpět. A bojí se následků, které by mohly při neprosazení stavby nové nemocnice přijít. Pokud by totiž jeho úmysly byly čisté jak slovo boží, pak by neměl mít problém postupovat v této záležitosti standardně. Neměl by mít problém, když už se dopustil v prosazení zmiňovaného prosincového hlasování faux pas (stát se může, i když… – pozn. autora), aby, když je všechno tak čisté, nechal hlasovat znovu a tak, jak vyžaduje Zákon o krajích.

Takto to vypadá, že Čunek má, kromě touhy po ukájení svých politicko-mocenských choutek, narcismu a megalomanismu, také strach, velký strach!